Epilog

1.4K 35 7
                                    

Sedím v letadle a čekám než vzlétneme. Vážně poletím domů, uvidím mámu a svoje přátelé. Kluci tady pro mě byli jako rodina, kterou jsem svojí hloupostí ztratila. S Kubou a  Radimem jsem se jen rozloučila na hotelu. Brácha, ten se mnou nemluví. Já letím do Česka a on za pár dní do Ameriky a zase se nebudeme vídat. Stále mám slzy v očích z toho, že si možná ani nezavoláme a že mě nepozve na žádnej zápas. Ztratit bráchu je nejhorší věc, co se může stát. Bude mi tak moc chybět...

No a Jack? Ten poslední den byl pro nás oba snad nejtěžší. Jack nešel na trénink, jen aby zůstal se mnou. Několikrát jsem brečela  a i on měl slzy na krajíčku. Je velká pravděpodobnost, že už se v životě neuvidíme. Moje srdce je momentálně dost zraněný z těchto všech ztrát. Tyhle lidi měli , mají a navždy budou mít speciální místo v mém srdci.

Sama, svobodná, zklamaná, smutná zavřu oči a potichu vnímám texty smutných písniček, které mi hrají ve sluchátkách. Čeká mě novej začátek.....

___________________________________

Strašně moc děkuju všem za ohlasy a zhlédnutí. Jsem ráda, že se vám příběh líbil a že jste ho dočetli❤️❤️. No a nakonec chci pozdravit anabartonova ahoj Anino, to jsi nečekala co??!! Hahhaa doufám, že fixuješ, posílám ti pusu! ❤️

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 12, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Hokejové mistrovství / w Jakub Vrána Kde žijí příběhy. Začni objevovat