Hokejové mistrovství / w Jakub Vrána

14. část

Je to tady čtvrtfinále proti USA. Kluci mají na to, aby je porazili. Vstala jsem a hodila jsem na sebe mikinu nároďáku a k tomu černé rifle. Pak jsem se šla namalovat a  učesat. Mezitím už vstal Kuba.

J: Dobré ráno

K: Ahoj

Odpoví mi Kuba a v objetí mě políbí.

J: Jsi nervózní

K: Ani ne, mám tam totiž krásnou a skvělou podporu

Řekne a znovu mě několikrát políbí. Když se pak Kuba nachystá, vyrazíme na snídani.
Všichni sedí u stolů a my si samozřejmě sedneme k Aničce a Martinovi.

A: Těšíte se?

J: Jo, ale já se narozdíl od Kuby docela bojím

A: Jo to já taky

Dosnídali jsme a vydali jsme se nahoru. Kuba se začal chystat a já si sedla na postel a projížděla jsem instagram. Koukala jsem na ty krásný edity, co fanoušci dělají na Kubu a někdy i na nás dva. Neskutečně si toho oba vážíme a nejradši by jsme vám všem odepsali, ale to bohužel není tak snadný.

K: Zlato? Kde mám dres?

J: Tam kam sis ho dával naposled Kubo

Řeknu a podívám se na jeho ustaranej pohled.

K: No já právě nevím, kde to bylo

J: V klidu, to najdeme

Řeknu a začnu prohlížet skříňě. Nakonec ho najdu v koupelně.
Podám ho Kubovi a ten se na mě vděčně usměje.

K: Co já bych bez tebe dělal?

J: No asi by jsi to přežil, ale nebylo by to snadný

K: Já bych to nepřežil, kdybych tě ztratil

Řekne Kuba a políbí mě. Já se usměju a pevně ho obejmu.

K: Uvidíme se v hale ano?

J: Jasně

K: Přijď do šatny, budu potřebovat pusu pro štěstí

J: Spolehni se

Řeknu a naposledy ho obejmu, než se vydá na zápas. Já si nakulmuji vlasy a jdu za Aničkou. Když i ona se nachystá, tak můžeme vyrazit. Před halou je už plno fanoušků a docela dost velkej hluk. Prodřeme se až k zadnímu vchodu, kde ukážeme kartičku, že patříme k českýmu nároďáku. Vejdeme dovnitř. Zatím je tu takovej klid před bouří. Zamíříme do šatny. Zaklepu a kluci hned otevřou.

J: To dáte kluci, zatím jste si na mistráku vedli výborně, tak do toho dejte všechno

Řeknu a usměju se. Kluci mě obejmou a začnou pomalu opouštět šťastnou. Já si výhlédnu Kubu a dlouze ho políbím.

J: Hodně štěstí zlato

K: Miluju tě Míšo

J: Já tebe ty můj hokejisto

Řeknu a odejdu ze šatny na střídačku. Obejmu tátu, kterej je dost ve stresu a docela to jde vidět.

J: Tati neboj, kluci to zvládnou

T: Věřím jim, tak doufám, že nezklamou

J: Určitě ne

Řeknu a najednou se halou rozezní hlas moderátorů. Ozve se název týmu USA a pak je řada na nás. Kluci vjedou na led a začnou se rozcvičovat. S úsměvem je pozoruju a mávnu na Martina s Kubou. Oba se usmívají jako dvě sluníčka. Anička mě obejme a já ji stisknu ještě pevněji.

A: Zvládnou to

J: O tom nepochybuji

Zápas začal. Kluci začali výborně, nekazili nahrávky a snažili se střílet na bránu. Na led vjela pětka s Kubou a Martinem. Martin nahrál a Kuba vystřelil od modré čáry.

Goool! Ozvalo se celou halou. Celá lavička byla šťastná a já byla  pyšná na svého přítele. Když projížděl, rychle mě políbil na ruku a zase pokračoval ve hře. Bohužel Američané stihli srovnat a tak se šlo do kabinky za stavu 1:1. Kluci však neztráceli hlavu. Čekala jsem než Kuba skončí rozhovor, potom jsen ho políbila a on si mě přitáhl k sobě. Jen tak jsme se objímali a pak už Kuba šel na led. Bohužel hned v první minutě jsme dostali gól a kluci začali být trochu nervózní. Kazili, co se dalo a druhá třetina skončila 2:1 pro USA. Vlezla jsem do šatny a podívala jsem se na kluky. Všichni vypadali docela zklesle.

J: Kluci notak, nenacháme si vzít medaile ne? Hrajete skvěle, jste jeden z favoritů letošního mistrovství. Já vám fandím a vím, že si, zasloužíte vyhrát! Střílejte na bránu, když to půjde, nekažte náhry a prostě vyhrajte

V šatně všichni stichli a pohledy hokejistů a Aničky padli na mě.

V: Vyhrajeme hoši!

Zařval Voráček.

H: Jo naše medaile jim nedáme

Řekl Radim Zohorna a pak se šatnou začal hlasitej křik. Všichni si dobili energii.

J: A teď na led a ukažte jim, kdo je vítěz!

Kluci vyrazili ze šatny a já se s Aničkou vrátila na střídačku.

A: To byl vážně dobrej proslov Miško

J: Děkuju

Řeknu s úsměvem. Hra začala.

J: Tak pojďte kluci!

Řekla jsem potichu a sledovala jsem hru.

Gool ozvalo se halou, když se Kubalda objevil před brankou a vystřelil.

Netrvalo dlouho a padl další, který vystřelil Voras. Zbývalo posledních pět minut.

USA se dost dostávala k naší bráně, ale kluci vše zvládali skvěle.

Najednou se ozval zvuk, kterej označoval konec zápasu.
Máme to máme vítězství a budeme bojovat o zlato. Kluci se sjeli u branky a všichni skákali radostí. Já objala Aničku a vše jsem s úsměvem sledovala. Martin dojel k nám a objal mě, nakonec políbil Aničku a s úsměvem se na sebe dívali. Pak dojel Kuba a posadil mě na mantinel, aby ho on nemusel přelézat. Já mu obmotala nohy kolem pasu a on mě s úsměvem políbil. Když mě sundal dolů, rozjel se za klukama, aby si společně poslechli naši hymnu. Pak se všichni odebrali do šatny, já ještě objala tátu a pak jsem s Aničkou šla čekat před halu. Kluci začali po asi půl hodině vycházet a dávali rozhovory a fotili se s fanoušky. My jsme se rozhodli, že jim necháme prostor  a půjdeme na hotel sami. V pokoji jsem si lehla na postel a s úsměvem jsem čekala na Kubu.