Hokejové mistrovství / w Jakub Vrána

6. část

Ráno jsem vstala po zaznění budíku. Zvedla jsem se a leknutím jsem naskočila. Uviděla jsem Martina, jak sedí na konci postele a kouká na mě.

J: Bože, co tu děláš? Já jsem se tě hrozně lekla

M: Chci s tebou mluvit

J: Tak mluv

Řekla jsem a položila jsem hlavu zpět na polštář.

M: Noo víš, já chápu, že kluci tady na mistrovství tě budou balit. Jsi krásná holka, ale nechci, aby ti někdo z nich ublížil, takže bych byl rád, kdyby sis s nikým z nich nic nezačínala

J: Ježiši Martine, já chápu, že mě chceš bránit, ale pokud se do někoho zamiluju, tak to nezměníš. Já budu chodit s kým se mi to bude líbit

M: Já to na tobě poznám, tak dělej, řekni to jméno.

J: Nikoho nemám to byl jenom příklad

M: Ségra, proč ti nevěřím?

J: To by mě taky zajímalo, ale nejsem z toho nadšená

M: Hele nezakazuju ti se s nimi bavit, ale nezačínej si s nimi nic

J: Jo jasně brácha

Řekla jsem a zvedla jsem se z postele. Zalezla jsem do koupelny. Oznámit Martinovi, že chodím s Kubou, bude mnohem těžší než jsem myslela. Nechápu, co mu tak vadí, je to můj život. Převlékla jsem se a vydala jsem se na snídani. Sedla jsem si zase ke klukům a tentokrát s námi seděl už i Martin.

Š: Tak co vy hrdličky, už něco bylo

Řekl Šalda směrem ke mně a Kubovi. V tu chvíli mi přejel mráz po zádech.

K: Doprdele Šalino!

Zařval na něj Kuba. Já jsem sklonila hlavu a čekala jsem na Martinovu reakci. Netrvalo dlouho než se ozval.

Š: Jsem to myslel ze srandy klid

Snažil se to zachránit Šalda, ale marně.

M: Michaelo, ty jsi mi lhala, já myslel, že si věříme a že si říkáme vše!

J: Martine uklidni se ano, všechno ti vysvětlím

M: Nemusíš mi nic vysvětlovat, zdradila jsi mě " nevlastní sestro"

J: Když tohle dořekl nahnaly se mi do očí slzy. Takhle mi ještě nikdy neřekl. A nebylo to od něj vážně pěkný

K: Martine notak nepřeháněj to!

Řekl naštvaně Kuba.

M: Ty na mě taky nemluv, jestli jí ublížíš, seš mrtvej jasný?!

K: To jsem nikdy neplánoval

Martin bouchl do stolu, zvedl se a rychlým krokem odešel.
Začala jsem brečet.

J: Kubo, můžu s tebou na chvilku mluvit?

K: Jasně

Řekl Kuba a šel se mnou za roh.

J: Hele Kubo, já tě vážně miluju, ale já nemůžu zratit bráchu

K: Jo jasně chápu to

J: Musíme se rozejít

Řekla jsem a začala jsem brečet.

K: Rve mi to srdce, ale chápu tě