Notebook of death

22.

Policista odešel a mě zase zmizela naděje, že by mě mohl poznat nebo mi nějak pomoct.
,,Tak. Sundej ze sebe tu maškaru a vrať se zpět, kam patříš.'' Překvapeně jsem se na něj podívala. Mluvil zase tím jeho typickým hlasem, při kterém se mi po celém těle objevovala husí kůže. ,,No snad sis nemyslela, že si tě vážně vzít.'' Začal se hlasitě smát. Zřejmě sám neví, co chce. ,,No to by byl vážně gól!'' Zase se rozeřval smíchy.
,,Snad si nemyslíš, že bych o to stála.'' promluvila jsem po dlouhé době. Můj hlas zněl přiškrceně ale klidně. Jeho hulákání hned ustalo a vysmátá grimasa v jeho obličeji se změnila na zlověstnou. Tohle nebyl chytrý tah. Napřáhl se praštil mě do obličeje. Z pusy mi vylétla krev. Padla jsem na zem a vyplivla zub. Šokovaně jsem se střídavě dívala z Philla na můj zub, který ležel v kaluži krve. V hlavě jsem cítila strašný tlak, který se navyšoval víc a víc. Nebyla jsem schopná vstát. Phill se zase začal smát a kopal mě do celého těla. Ani jsem se nebránila. Ani jsem se nasnažila utéct. Jen jsem nechávala slzy bolesti stékat po tváři a čekala, až upadnu do bezvědomí. Zavřela jsem oči a myslela na Pata, bráchu, mámu s tátou, babičku a dědu...zkrátka na všechny lidi, kteří dokud žili, tak i můj život za něco stál.

Otevřela jsem oči. Neoslepilo mě světlo. Jsem zase ve sklepě. Přesně podle mého očekávání. Ale proč mě vytáhl nahoru a nechal mě v doměnce, že se konečně dokáže chovat jako zdravý člověk?! Nechápala jsem to. Bylo to na jednu noc a dost se mu to vyplatilo. Tohle nemohla být náhoda. Musel to vědět. Někdo mu musel dát vědět, že se tu tel strážník zastaví. Phill je docela vlivný člověk. Možná stačilo někomu podstrčit pár stovek nebo klidně i tisícu a plán celé policie mohl být jeho. Mohlo by mu na mě záležet v trochu jiném ohledu.

Po chvíli se rozrazili dveře. Vstoupil ke mě Phill. A tohle bylo poprvé, kdy jsem k němu necítila nic jiného, než čistou nenávist. ,,Přivřela jsem oči. Al tentokrát ne, kvůli náhlému světlu. Zatnula jsem pěsti a stiskla čelisti. ,,Tak jak se máme v tak krásný podvečer?'' pronesl líbezným hlasem. Nehty jsem si zaryla do zápěstí. Cítila jsem, jak mi po prstech stéká krev. Mám docela sílu. V duchu jsem se usmála a byla jsem si jistá tím, co musím udělat. Musím ho zabít. Teď. Vyskočila jsem na nohy a hytla jeho hlavu. Na tohle nebyl připravený. Nečekal žádnou akci z mojí strany. A to se mi hodilo. Chvilku jsem s ním zápasila. Ale pak mě jeho silné paže stejně odhodili do kouta. Byl celý zadýchaný a zpocený. V očích mu praskaly žilky. Vztek v něm vřel, že jsem si byla jistá, že každou chvíli praskne a zabije mě. Ale to se nestalo. Jen zuřil. Otočil se na podpatku a odešel. Dveře se s třísknutím zabously. Postavila jsem se těsně vedle nich a čekala. Měla jsem skvělý plán. Ale ty ten nejlepší plán, může mít nepatrné trhliny.

No a v mém případě byla ta trhlina sekera. Nabroušená a naleštěná sekera. A pak samozřejmě Phillův vztek a síla. Což vypovídá o tom, že ten plán nebyl zase tak dokonalý, jak se na první pohled zdálo.

Za dveřmi jsem nečekala dlouho. Za chvilku se otevřely a zakryly mě. Phill ke mě stál zády a rozhlížel se po místnosti. Nebudu jedna z mnoha, kterou tu zabije. Budu ta poslední, která zabije jeho.
Skočila jsem mu na záda. Jeho rukou jsem si nevšímala. Zamíjala mě jenjeho hlava a způsob, jakým ji rozdrtím na malé kousíčky. V tom jsem ucítila něco studené na hřbetě své ruky. Všude se najednou tekla krev. Stříkala po zdech a já nevěděla, čí krev je. Ale smála jsem se. Nahlas a histericky. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Ale hnal mě vztek. Touha po pomstě byla mnohem silnější, než moje staré já. Proč staré? Protože Já jsem se stala tou touhou. Já jsem byla tvor, naplněný vztekem, který se musel někam vylít. A právě k tomu se mi teď naskytla příležitost. Vážně jsem věřila, že ho dokáž přemoct. A tak jsem za to bojovala. Celou svou myslí, srdcem i tělem. Nic jiného pro mě v tu chvíli neexistovalo.
Phill se smál. Překvapilo mě to. Ale vítr z plachet mi to nesebralo. Rozhlédla jsem se. Hledala jsem něco, co by mi pomohlo přemoct dvakrát silnějšího člověka, než jsem já. A v tom jsem spatřila něco blyžtivého, co se blížilo k mé hlavě. Rychle jsem se pustila a poodešla dva kroky dozadu. Obrovská sekera se Phillipovi zarazila do ruky. Zaječel. Při jeho křiku mi tuhla krev v žilách. Jekot se odrážel od stěn domu. Krev mi vytříkla do obličeje. Phill se ke mě otočil. Obliček mu stále svírala bolestná grimasa. Musela jsem se usmát. Jak můžu být takhle krutá?! Ale vždyť mě tu věznil dost dlouhou dobu na to, aby si zasloužil takovouhle smrt.
Zdarvou rukou si sáhl za záda. Vytáhl sekeru ze živého masa a ohnal se s ní po mě. Jen tak tak jsem stihla uhnout. Chtěla jsem se rukou opřít o zeď . V tu chvíli jsem si všimla dvé ruky. Byl celá od krve. V plovině zápěstí jsem měla obrovskou a hlubokou ránu. Pozorně se na né zadívala a chtěla se podívat po něčem, co by mi zastavilo krvácení. A to se mi stalo osudným. Koutkem oka jsem zahlédla odraz světla. Odlepila jsem se ode zdi a bežela k domovním dveřím. Zkoušela jsem je otevřít ale nešlo to. Nevím, co jsem si myslela. Samozřejmě byly zamčené. Byla jsem čím dál víc salbá a bezradná. Vrhla jsem se do boje s jasným koncem. Tuhle bitvu nikdy nemůžu vyhrát. Ale víra je důležitá. Mnohdy důležitější, než lidská síla nebo inteligence. Alespoň tak to říkávala moje babička. Takž Teď zbývá jen ,,veřit.'' Řekla jsem a slyšela jsem i hlas svojí babičky. Zase jsem odeběhla ode dveří. Phill do nich narazil a sekrou udělal obrovskou díru. Vyběhla jsem schody a vlezla do ložnice. Už jednou jsem skok přežila. Tak proč bych to nedokázala teď. Otevřela jsem dveře i okno. Podívala jsem se dolů a pak za sebe. Philla jsem ještě neviděla. Zřejmě byl zeslabený víc než já. Nebo nevěřil. Ale já věřím. Zvládnu se zachránit z jeho spárů. Uteču a budu mít spoustu dětí s Patem. Dítě. Pat. To včechno už je za mnou. Tohle všechno jsem už podělala. Tak v co mám teď věřit? Pomyslela jsem si, když jsem zahlédla Philla ve dveřich. Naposled jsem se na něj usmála. A s úsměvem se vydala vstříc zemi.

Lidičky, moc se omlouvám, za mojí neaktivitu ale jsem hrozně líná :D
Tak snad se vám líbí :3
á bez UPŘÍMNÝCH komentů nebude další kapitolka, tak mi prosím udělejte radost :3 :D :))
Schválně typujte, jak to celé skončí :) už se asi blížíme ke konci ;)