Notebook of death

02.

Pátek, 1.9.

Nemohla jsem na Patricka přestat myslet. Každá holka mi ho závidí. Je krásnej, milej, hodnej, chytrej...nemůžu na němnajít jedinou špatnou vlastnost. Kromě slabosti pro čokoládu. Můžu jí koupit tuny. Dýl než hodinu ale nikdy nevydrží. Dneska mám sraz se svojí nejlepší kamarádkou v naší nejoblíbenější kavárně. Známe se už od základky a myslím, že není nic, co bychom o sobě nevěděli. 

V kavárně:

,,Ahoj Em!'' zavolala jsem na Ember.

,,Ahoj! Včera jsi mě sem vytáhla abys mi řekla, že tě Patrick požádal o ruku. Doufám, že dnes mi nechceš říct, že jsi těhotná?'' Podívala se na mě tím jejím vážným kukučem a já se rozesmála. Seděli jsme tam asi hodiny a povídali jsme si. Rozebírali všechno, od pomluv učitelů, přes svatební šaty, až po jména dětí. 

,,Hele, není támhle Phillip?'' řekla Em a ukázala na druhou stranu ulice. Phillip byl muj dobrej kamrád. Vlastně jsme byli taková trojka, Já, Em a a Phill. Dokud jsem s ním nezačala chodit. To se nikdy nemělo stát. Vlastně to začalo jedným nevinným večerem při troše alkoholu. A pak už se to s námi jen vezlo. Nechodili jsme spolu ani půl roku. I tak mi se mi ale ten vztah zaryl hluboko pod kůži. Podvedl mě. Proto jsme to skončili. Když jsem ho nachytala s jinou, dala jsem mu facku a chtěla odejít. On mě tehdy chytl za ruku a prudce se mnou škubl. Začal mi nadávat, proč ho mlátím, že na to nemám právo a bůh ví, co ještě. Vlastně celý incident otočil proti mě. A já mu na to skočila. Já ho litovala a nadávala jsem sama sobě. Nenávoděla jsem se za to, jak celý vztah skončil. Dávala jsem si to za vinu. Ale neměla jsem tu odvahu mu zavolat a omluvit se. Za to jsem teď docel ráda. A když se nad tím zpětně zamyslím, vůnec mi to nedává smysl. 

Podívala jsem do míst, kam směřovala Em svým ukažováčkem. Vážně tam stál. Tmavé krátké nagelované vlasy a modré oči. Vypadal uplně stejně, ačkoli doba, kterou jsem ho neviděla mi připadal jako celá věčnost. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. V břiše jsem cítila motýli a tváře mi hořeli. Rozklepala se mi kolena. Pak jsem si vzpomněla na Patricka. Patrick je moje láska! Philla vidím po sto letech a už ho zase nikdy neuvidím. S Patrickem se vezmeme a budeme mít nádherné děti a domek na okraji města. Stejně jsem se neuklidnila. A nepřidalo mi ani to, že Phillip přešel silnici a mířil k naší kavárně. Nechci ho vidět a ani s ním mluvit. Srdce mi bilo, že to muselo být slyšet i přes puštěné radio až na druhou stranu velké kavárny. Nechápala jsem se. Přestala jsem to vnímat a pokoušela se zase normálně konverzovat s Em. Po chvíli jsem slyšela, jak se mi za zády otevírají dveře. Ruka Ember vylítla do vzduchu a začla splašeně mávat. Pane bože, jen to ne! 

,,Ahoj Phille!'' zkousla jsem čelisti, otočila a pokusila se o úsměv. ,,Ahoj'' pronesla jsem hned po Em a chtěla, aby to znělo překvapeně a lhostejně zároveň. 

,,No né!'' nahnul se a obě nás políbil na tvář. Když se ke mě přiblížil, ihned jsem si vzpomněla na naše časy. Na to, jak chutnali jeho rty. Nedokázala jsem se uklidnit. Phill si přisedl a mně se zdálo, že se na mě dívá víc, než je nutné. 

,,Vypadáte skvěle! Obě!'' podíval se na mě a usmál se. ,,A jak se vám daří?''

,,Skvěle. Škola není tak težká, jak jsem si mysela.'' odvětila jsem. ,,A mám skvělého snoubence. Nemám si na co stěžovat'' zvedla jsem ruku a ukazala nový prsten. Dlouho jsme si povídali. Já jsem vlastně skoro nemluvila. Nechtěla jsem. Vlastně spíš nemohla. Měla jsem knedlík v krku. Cokoli jsem řekla, znělo tak přiškrceně, že jsem si objednala ten nejhořčí čaj, který byl v nabídce, abych to měla na co svést. 

,,No nic, už je pozdě. měl bych jít. Nechceš se Někdy stavit Mad? Posledně jsme to asi neukončili moc dobře...'' tys to neukončil moc dobře. Asi všimnul mého pohledu a dodal ,,Snoubence můžeš vzít s sebou'' mrkl na mě a vydal se k východu. 

Sobota, 2.9.

,,Prosím?'' zvedla jsem zvonící iPhone a přiložila si ho k uchu

,,Ahoj Mad, tady Phill.Chtěl bych tě vidět. A poznat tvého snoubence, máš čas třeba dnes odpoledne?'' No to snad ne!

,,Já..no...asi..asi mám..''

,,Dobře, tak ve 4 v kavárně jako včera?'' zeptal se a mě bylo z jeho hlasu jasné, že se usmál.

,,Fajn.'' Proč?! Proč jsem mu prostě neřekla, že něco mám?! Napíšu mu SMS, že jserm zapomněla, že..ale ne. Půjde i Patrick. Bude to v pohodě.

,,Ahoj Pate. Včera jsem potkala kamaráda ze základky. Chtěl by tě poznat. Mám se s ním sejít ve 4 v kavárně. Doufám, že už sis nic nedomluvil..'' tak zoufale jsem se snažila neznít zoufale

,,Jasně zlato, budu tam. Není ti něco?'' 

,,Ne, nic mi není. Jen jsem trochu unavená. Nemohla jsem v noci moc spát..''

,,Dobře, tak ve 4. Uvidíme se, musím letěl. Pa lásko'' Ukončil hovor dřív, než jsem stačila něco říct. 

Kde je tak dloho?! Už je 16:10 a Pat pořád nikde.  Mám z Phillipa zvláštní pocit. Nechci tu s ním sedět takhle sama. Možná vypadá, jako Phillip, který o mě na základce věděl všechno. Určitě už to ale není on. Podívala jsem se na dispely mobilu. Zpráva od Pratricka. ,,Promiň zlato, nestíhám, přijedu za 20 minut. Doufám, že se nezlobíš, prodloužili nám přednášku. Pusu, Pat''

,,Tak Patrick dorazí za 20 minut.'' oznámila jsem Phillipovi

,,To je škoda. Ale asi nebude tak bezchybný. Já bych si na takovou snoubenku našel čas vždycky.''

,,Nejdřív bys ji nesměl podvádět. Tyhle debaty s tebou nehodlám vést. Jestli jsi mě sem zval jen kvůli tomu...'' Zvedala jsem se k odchodu. Vlastně už od chvíle, co jsem přišla, hledám důvod, proč odějít.

,,Dobře, dobře. Promiň. tak mi..řekni něco o sobě. Na jakou chodíš školu, kde tu bydlíš a tak..'' tak jsem mu řekla všechno, co jsem chtěla i nechtěla a mluvila jsem hodně pomalu, abych toho nemusela říkat víc, než je nutné a celou dobu, jsem sledovala, kdy se rozrazí dveře a do kavárny vstoupí Patrick. Ale nic takového se nestalo. 

Jestli jste někdo dočetl až do druhé části, máte můj obdiv a omlouvám se vám, za divnej konec :D přece jen je neděle večer a zítra je pondělí a čeká mě zkoušení ze všeho možnýho i nemožnýho a já bych se měla jít učit a místo toho z toho omlouvám sama sebe, takže...dobrou noc, já se jdu šprtat :'D