Slunečná-jak to bylo dál?

2. Kapitola

Pohled Týny:
Už je to zhruba měsíc od mé nepovedené svatby. Věci se zase srovnaly a zapojily do starých kolejí. Bohužel nemám přítele, s rodinou Vacků nemluvím (po té události statku působí jenom problémy: poslali nám sem už nespočet kontrol atd., i když mám pocit že to všechno chce jenom Lída), Štěpán to kupodivu neřeší (Což nechápu, ale nevadí mi to), no a Vilém (J). Vůbec se od té doby neozval. Nejspíš jsem mu definitivně zlomila srdce. Ptala jsem se i Sylvy zda o něm něco neví, (přece jenom chodí s Linhartem(V)) ale řekla jen že jí Vilém (J) nezajímá a s Jankem(V) o něm nemluví.
Každý den je teď stereotyp. Ráno vstanu, celý den pracuji na statku a pak jdou zase spát. Ani táta se mi už moc nezjevuje,což mě mrzí.

Pohled Janka:
Už je to přibližně měsíc co jsem neviděl Týnu a nedokážu na ní přestat myslet. Hana mě stále přesvědčuje abych jí zavolal, ale já jí vždycky přesvědčuju že už mě Týna nezajímá. Sakra. Co si to namlouvám. Samozřejmě že mě zajímá. Možná jí někdy zavolám,mohli bychom být alespoň kamarádi. Ale co když už na mě už zapomněla? Třeba už čeká i dítě a nechce o mně ani slyšet.
No ale pořád je tu Denisa. Neustálé mluví jen o naší svatbě. Nerad si to připouštím, ale budu se jí muset zbavit. Což bude těžký, protože jsem si dost naběhl když jsem jí požádal o ruku. Já sem fakt idiot. Celý jsem to pokazil. Neměl jsem na Týnu tak tlačit. Mohli jsme se alespoň vídat. (Ne, jasně že nemohli. Sem fakt idiot.) Ani tu pravdu o tom že nejsem Vilém jsem jí neřekl. Bože! Celý jsem to pokazil.

Pohled Týny :
Je večer a já se chystám jít spát. Ale pak se mi konečně zjeví táta. Tak dlouho jsem ho neviděla!
T: Tati, proč jsi se tak dlouho neukázal?
P: Přemýšlel jsem dcero moje o tom co ti řeknu. Jak ti poradím.. Vidím že se trápíš.
T: Ale tati, já jsem šťastná.
P: Nezapomeň že jsem v tvé hlavě a vím co tě trápí. Proč jsi mu ještě nezavolala?
T: Ale já nechci. Nezáleží mi na něm.
P: Kdyby ti na něm nezáleželo, tak se zeptáš "Komu jsem nezavolala?"
T: No dobře, ale co když já jeho už nezajímám? Nebo co když už si na mě nepamatuje?
P: Týnko, jak by na tebe mohl po měsíci zapomenout?
T: Stejně si nemyslím že je to dobrý nápad..
P: Zavolej mu a uvidíš.
Potom táta zmizel.

Přemýšlela jsem nad tím co mi řekl. Copak chci být celý život sama? Copak na něj chci zapomenout?
"No dobře! Tak já mu teda zavolám pokud tě to uklidní!" zakřičela jsem do stropu. Pak jsem si, ale uvědomila že tu nejsem sama a že vedle mají pokoje zaměstnanci a hosté takže jsem radši zmlkla.

Zhluboka jsem se nadchla a vytočila Vilémovo(J) číslo...

Tak je tu druhá kapitola. Tentokrát jsem vás trochu napnula, ale snad další kapitola vyjde dřív než tahle...