Slunečná-jak to bylo dál?

6. Kapitola

Pohled Janka:
Po tom co mi Týnka utekla jsem se okamžitě vydal za ní. Sice zdejší lesy vůbec neznám, ale už se stmívá a kdyby se Týně něco stalo, už bych si to nikdy neodpustil. Rozsvítil jsem baterku na mobilu a běžel za ní. Už jsem jí hledal asi půl hodiny, párkrát jsem málem spadl do propasti a to mě docela znervóznilo. Nebál jsem se o sebe, ale o Týnku. Co když do nějaké propasti spadla?!
Když už jsem hledal asi dvě hodiny začal jsem být dost histerický. Pak mě napadlo zavolat Vildovi, protože byl tenhle týden na statku se Sylvou. Nejspíš Týna už dávno dorazila domů a já tady v lese dělám šaška úplně zbytečně. Jenže jediné co mi Vilda stačil říct bylo že Týna na statku není než se mi vybila baterka na mobilu. Super, horší už to být nemůže. Pak jsem si vzpomněl že na klíčích od bytu nosím malou baterku, dřív se mi za to Pupik smál, ale teď se to hodilo. Nebylo to nic moc, ale aspoň jsem viděl tak půl metru před sebe. Na hodinkách jsem viděl že je půl jedenácté a Týnku jsem naposledy viděl tak v půl sedmé. Takže už jí hledám přes čtyři hodiny. Byl jsem hrozně unavený, motala se mi hlava a měl jsem nespočet odřenin a rozseklé koleno. Vůbec jsem nevěděl kde jsem a začal jsem mít pěkný strach. Najednou jsem přehlédl pařez přede mnou a zakopl jsem o něj. Tvrdě jsem dopadl na levou nohu a zklouzl do propasti. Naštěstí jsem se zasekl o strom vyrůstající ze srázu u propasti...
Musel jsem se bouchnut do hlavy protože když jsem se probral bylo pět minut po půlnoci. Snažil jsem jsem se dostat nahoru, ale při pádu jsem si zvrtl kotník. Plazil jsem se nahoru po srázu a chytal jsem se korenů. Aby toho nebylo málo jeden se mi utrhl takže jsem klouzal zpátky. Jen tak tak jsem se zachytl o jiný kořen a visel jsem ze skály.
Tou nezraněnou nohou jsem nahmatal malý výběžek a opřel se o něj. V ruce jsem naštěstí stále držel klíče s baterkou a posvítil jsem kolem sebe. Zjistil jsem že ten strom na kterém jsem byl než jsem zkoušel vylézt nahoru je napravo ode mě. Chvilku jsem váhal zda se mám pokusit skočit. Nakonec jsem se rozhodl že ano, protože dřív nebo později by mi stejně došli síly a já spadl do propasti. Rozhoupal jsem se a skočil...
Naštěstí jsem to zvládl a ze spoda jsem se chytil kmene toho stromu. Sebral jsem poslední síly a vyhoupl se na horu. Znovu jsem se pokusil vyšplhat nahoru a nakonec úspěšně. Než jsem se chytil nějakého kořene ověřil jsem si zda je dostatečně pevný. Když jsem se dostal nahoru svalil jsem se na zem totálně vyčerpaný.
Pak jsem si ale vzpomněl na Týnu a pokusil se vstát. Což samozřejmě nebylo tak jednoduché protože mi moje noha bolestně připomněla můj zvrtlý kotník.
Moje nutkání zachránit Týnu bylo, ale silnější. Popadl jsem klacek zhruba ve stejné velikosti jako moje noha a začal se s jeho pomocí pomalu belhat vpřed.
Ve svitu baterky jsem zahlédl jezírko v jedné z roklí a chtěl jsem si tam omýt všechny rány, protože jsem zjistil že z jedné strany se tam dá docela dobře sejít. Byla to asi největší propast kterou jsem kdy viděl. Sešel jsem k jezírku a posvítil kolem. Najednou jsem spatřil tu, pro kterou jsem vytrpěl tohle všechno. Když jsem se k ní dobelhal zjistil jsem že ona toho musela vytrpět mnohem víc než já. Měla rozseklé čelo z kterého se jí valila krev, bouli u zápěstí na levé ruce z čehož jsem pochopil že bude zlomené, pravý loket měla rozseklý a když jsem na něj posvítil zjistil jsem že rána bude pěkně hluboká, pravou nohu měla rozsekanou totálně až se mi z toho motala hlava. V obličeji byla bledá, měla rozseklý ret a monokl pod okem. Z batohu jsem vytáhl mikinu a zavázal jí tím téměř celou nohu, sundal jsem jí košili kterou měla kolem pasu a zavázal jí tím loket. Z batohu jsem ještě vylovil šátek a obvázal jí tím hlavu. Když jsem se jí dotkl zjistil jsem že je úplně studená a tak jsem z jejího batohu vytáhl mikinu kterou tam naštěstí měla a zabalil jsem jí do ní. V jejím batohu jsem ještě našel nouzový telefon který se hodí tak akorát na zavolání sos. Vytočil jsem záchranku a oznámil jim co se stalo. Když jsem domluvil zamotala se mi hlava a já opět upadl do mezvědomí.

Tak tahle kapitola byla poněkud delší a snad ještě drastičtější než minulá. Jinak moc děkuju za 230 přečtení. 💗