Slunečná-jak to bylo dál?

14. Kapitola

Pohled Janka:
Už nevím jak to Týně vysvětlit. Nechce se mnou mluvit. Kdyby tam nepřijela ta pitomá Denisa, nic by se nestalo. A teď za mnou ještě pořád leze. Sice jí vždycky vykopnu, ale už mi to začíná lézt na nervy.

Pohled Týny:
Jsem na cestě z jednoho z mnoha úřadů tohohle dne. Začíná mě to neustále lítání po úřadech štvát. Svoje záležitosti okolo statku bych už měla vyřešené dopoledne, ale Maty pořád chce abych mu něco zařizovala. Mezi námi už to není takové jako před půl rokem, když jsme se poznali. Pořád se jenom hádáme a mám pocit že to nikam nevede. Už jsem fakt unavená, ale najednou jsem zaslechla nějaký zvuk z protější ulice. Znělo to jako vytí nějakého psa. Napřed jsem si myslela že se mi to jenom zdá, přece jenom jsem už dost unavená. Jenže ten zvuk pokračoval a přidalo se do toho naléhavé štěkání. Takže jsem na nic nečekala a rozběhla se za tím zvukem.
Zjistila jsem že je to slepá ulice a končí v nějakém dvoře, právě od tamtud se ten zvuk ozval. Když jsem pomalu přišla blíž viděla jsem něco co mi rvalo srdce...
Byl tam pes středního plemene a nějaký hajzl ho tam mlátil. Dostala jsem strach, ale nutkání tomu psovi pomoct ho překonalo.
T: Hej! Co to tomu psovi děláte?!
TH(ten hajzl): To ti může být úplně jedno!
T: Tak za prvé jsem si nevšimla že bychom si tykali a za druhé mi opravdu není jedno ze tu evidentně týráte psa!
TH: Vypadni nebo se ti něco stane!
T: Chcete mi vyhrožovat?! Mám zavolat policii?!
Očividně ho ta zmínka o policii vyděsila, takže toho nechal a psa pustil.
TH: Tak si ho klidně vem ty krávo!!
T: Taky mě těšilo! křikla jsem po něm ironicky.
Když odešel rychle jsem proběhla k tomu psovi.
T: No ahooj, jeziš ty si roztomilý. Pohladila jsem si ho.
Zjistila jsem že je to plemeno Sheltie. Byl světlého zbarvení což momentálně pod záplavou bahna, krve, jizev a odřenin nebylo moc vidět. Taky byl hodně hubený. Rány jsem mu ošetřila, ale chtěla jsem ho vzít domů a tam mu to obvázat.
Říkala jsem si že Maty určitě nebude proti. Navíc by pes mohl náš vztach trochu zlepšit. Třeba jako když si nějaké trochu nahnuté páry pořídí miminko, aby se díky němu udobřili.
Dobře tenhle chalupáč sice není mimino, ale i tak...
Na krku měl obojek s vodítkem, zjistila jsem ale že ho má hrozně utažený, takže jsem ho hned uvolnila.
Po cestě šel klidně vedle mě a vůbec netahal. Okamžitě jsem se do něj zamilovala a taky jsem zjistila že je to pes, jakože kluk.
Došla jsem k nám na byt a zazvonila. Logicky neznám klíče, když jsem tu jenom na týden. Těšila jsem se jakou bude mít Maty radost, ale to jsem se spletla...
M(Maty): Co to sakra je?!
V jeho hlase jsem slyšela že z chlupáče nemá velkou radost, ale rozhodla jsem se to ignorovat. Ještě si ho zamiluje.
T: No pes. Zachránila jsem ho před nějakým chlapem který ho týral. Myslela jsem si že..
M: Mně je úplně jedno co sis myslela! Já tu mám krásný moderní byt, vlastním velmi prosperující firmu a ty si sem přivedeš tohohle zavšivenýho vořecha?! Jak budu pak vypadat?! Vyber si, buď já nebo čokl!
Zarazila jsem se. Tuhle reakci jsem tedy opravdu nečekala. Podívala jsem se na chlupáče a okamžitě jsem měla jasno.
T: Je to Sheltie, žádný čokl! Fajn, myslela jsem že mě máš rád, ale jak vidím tak jsem se pekelně spletla. Partneři si nedávají ultimáta! Sbohem.
S těmito slovy jsem odešla i když jsem vůbec nevěděla kam jít a co dělat...