Slunečná-jak to bylo dál?

3. Kapitola

Pohled Janka:
Seděl jsem zrovna s Denisou u večeře a přitom co do mě hustila novinky o jejich svatebních šatech, jsem přemýšlel jak jí řeknu že se s ní chci rozejít, když v tom zazvonil telefon. Původně jsem to nechtěl zvedat, ale dotyčný vytrvale vyzváněl takže jsem se nakonec zvedl a došel si pro mobil.
Když jsem uviděl jméno volajícího, moje srdce udělalo kotrmelec.
D: Tak snad se to nebudeš zvedat?!
Když máme večeři. ozvala se Denisa
J: Promiň, ale volá mi obchodní partner. Radši půjdu do koupelny kdyby to bylo tajné ano?
Rychle jsem odešel do koupelny a se zatajemným dechem mobil zvedl.
J: Týno...? Děje se něco?
T: Ne... já jenom... chtěla jsem se na něco zeptat a taky ti říct že jsem si Štěpána nevzala...
Bylo vidět že jsme oba nervózní...
J: Cože?... To mi chceš říct že jsi utekla z kostela?! Ale proč?
T: No... vlastně jo. Ty by jsi dokázal být celý život s někým koho nemiluješ?
J: Tak to jsem fakt nečekal... Já.... A nechceš se třeba někdy sejít? zeptal jsem se a moc jsem doufal že odpověď bude kladná...
T: No.. Na to jsem se tě právě chtěla zeptat..
J: Takže jo?
T: Jasně, proč ne..
J: Dobře tak kdy a kde?
T: Co třeba na statku v úterý v 16:00? (dejme tomu že je neděle)
J: Klidně.. a nechceš abych tě vyzvedl autem a dojeli jsme třeba k lomu? lom jsem navrhl proto, že jsem jí chtěl přiznat pravdu o tom kdo vlastně jsem a taky jsem s ní chtěl mluvit o samotě...
T: To mě nenapadlo, ale moc ráda.
J: Dobře tak v úterý... ahoj.
T: Budu se těšit, ahoj.
Takhle pozitivní jsem to vážně nečekal.
V uších mi stále zněla ta její věta...
Ty by jsi dokázal být s někým koho nemiluješ?
Byla to pravě tahle věta která mě odhodlala jednat a rychle se rozejít s Denisou....

O cca. hodinu později :
Vlastně jsem to nebyl já kdo ještě ten večer udělal první krok k našemu rozchodu...
Ano přesně tak. Byla to Denisa.
Když jsem vycházel z koupelny neseděl u stolu, ale stala přímo proti mě a dost výhrůžně se na mě dívala.
D: Takže ty mě podvádíš jo? Mě!? A ještě k tomu mi lžeš!!
J: Cože?
D: Takže obchodní prtner jo?! Nemysli si že sem blbá a hluchá! Myslíš si že sem neslyšela jak se potajmu scházíš se svojí milenkou?!
Sice Týna není žádná moje milenka, ale rozhodl jsem se toho chytit.
J: Jo, vlastně jo, je to moje milenka.
D: Ty se ani nesnažíš zapírat?! Fajn, takže se rozcházíme!?
J: Klidně
Potom Denisa popadla můj opakuji můj velký kufr a začala si do něj naštvaně balit svoje věci.
Když to dokončila nebezpečně se ke mně přiblížila a téměř až do ucha mi pošeptala:  Ještě se uvidíme
Potom popadla kufr a odkráčela ke dveřím. Než práskla dveřmi stihl jsem na ní zavolat: Doufám že ten kufr mi vrátíš! I když mi to bylo dost jedno..

Tak rozchod s Denisou nebyl tak hrozný jak jsem si původně myslel.
Nakonec jsem usínal s pocitem jak se moc těším na Týnu.