Slunečná-jak to bylo dál?

18. Kapitola

Pohled Janka:
Už jsme spolu s Týnkou 3 roky a já se rozhodl požádat jí o ruku.
Jen mám trochu strach z odmítnutí...
Rozhodl jsem se že se poradím s Vildou. Kdyby ste se ptali proč zrovna s ním, tak je to z toho důvodu že on už svojí svatbu má za sebou. Teda né že by to bylo něco strašného, ale tak chápeme se ne? Nakonec se k němu Sylva vrátila, protože si asi uvědomila že ho miluje, i když není milionář.
Spolu se přestěhovali do Prahy a založili si rodinnou firmu. Takže mu zavolám a zeptám se ho.
V(Vilda): Ahoj Janku, co potřebuješ?
J: Chtěl bych se s tebou o něčem poradit..
V: Tak povídej, zníš jak když plánuješ vraždu.:D
J: No to zrovna ne, ale chtěl bych požádat Týnu o ruku.
V: Wow! No konečně ses k tomu dokopal! Já si snad budu myslet že máš rozum!
J: Hahaha, to je jediný co mi k tomu řekneš?
V: No tak sorry, ale co bych ti měl říkat..?
J: Ty jsi neměl strach když si žádal o ruku Sylvu?
V: A z čeho prosímtě?
J: No já nevím,... třeba z odmítnutí?
V: Jo tak odtud vítr fouká. No jasně že měl, ale musíš to překousnout. Seš přece chlap prosímtě.
J: Ale co když mě nebude chtít?
V: Týna? Vždyť se milujete jak puuberťáci v prvním vztahu. Neměj strach, to dáš!
J: Tak jo, díky měj se.
V: Čau a hodně to... štěstí.
Pak jsem to položil. Ok, už jsem si to naplánoval. Ještě dneska koupím prstýnek a překvapím jí v lomu. Lom. To je takové naše osudové místo. Vzpomínám si jak jsme tam byli, tehdy ještě před Týny svatbou se Štěpánem poprvé. Svěřili jsme si tam naše problémy a tak nějak sblížili.
Fajn, lom bude ideální...
Ale budu potřebovat od někoho pomoc...
No nic, teď pojedu pro ten prstýnek a pak někoho poprosím.
o hodinu později:
Přijel jsem zpět na statek a opatrně a hlavě nenápadně jsem se plížil ke kuchyni. No dobře, nenápadný jsem fakt nebyl, protože jsem stihl ještě dvakrát zakopnout a shodit Profesorovu nohu...
Opatrně jsem nakoukl do kuchyně, jestli tam není Týna. Naštěstí tam byla jenom Běta. Jo a jo! Běta, to je dobrý nápad. Ta by mi mohla pomoct.
B(Běta): Janku, co se tu plížíš jako duch?
J: Nesmí mě vidět Týna.
Místo odpověďi se na mě nechápavě podívala.
J: Běto, když vám to řeknu neprozradíte to nikomu, hlavně ne Týně?
B: No tak pokud se jí nechystáš něco udělat tak ne.
J: Chtěl bych jí požádat o ruku...
B: Jeee, no tak to mám radost.
J: Rád bych to udělal ještě dneska, v lomu, ale potřeboval bych jí tam nějak dostat aniž by o tom věděla. Chtěl bych to jako překvapení...
B: Takže po mně chceš abych ti s tím pomohla?...
J: Ano...
B: No tak dlouho už tam nebyla, můžu jí třeba říct že je na čase si jít popovídat se srnkama a tak.
No a ty tam budeš čekat...
J: To by snad šlo, ale co když..
B: Neboj, na to nepřijde.
J: Dobře děkuju moc, tak já to jdu.... to... ehm...
B: Nachystat...? :D
J: Em... jo. :D
Pohled Týny:
Už mám po práci a jdu do kuchyně. Potřebuju silný kafe. Jenom mi vrtá hlavou kde je Janek... V poledne se vytratil a už jsem ho od té doby neviděla.
T: Ahoj Běto, potřebuju silný kafe, jo a nevíš kde je Janek?
B: Říkal že si pojede něco zařídit do Prahy a vrátí se zítra. Zdá se mi to nebo jsi poslední dobou nějak moc unavená?
T: No... trochu jo.
B: Nechtěla by si jít po večeři do lomu?
T: Proč..?
B: No tak si unavená, pročistíš si hlavu, prospíš se, popovídáš si se srnkama...
T: Asi máš pravdu, po večeři tam zajdu.
o chvíli později:
Jsem na cestě do lomu a moc se těším jak si konečně odpočinu. Když jsem ale dorazila na své oblíbené místo, byla tam už deka s podnosem se svíčkou, vínem a spoustou květin. Vypadalo to moc hezky a romanticky, ale na moje místo nikdo nechodí tak koho to je?...
Najednou mi nejdu ze zadu zakryl oči...
J: Hádej kdo jsem?
T: Janku...
Pak jsem se otočila a on přede mnou klečel s prstýnkem v ruce..
J: Vezmeš si mě?
Nahrnuly se mi slzy do očí a v té chvíli jsem byla neskutečně šťastná..
T: Ano Janku, vezmu si tě...