Slunečná-jak to bylo dál?

7. Kapitola

Pohled Týny:
Jsem v lese, už se stmívá, já se ohlédnu a hlavou silně narážím do větve. Ta mě odhodí děsně daleko a já po tvrdém nárazu padám do rokle...
Dopad je velmi bolestivý, okolo sebe vidím velkou kaluž krve. V dálce zahlédnu rodinu Vacků. Volám o pomoc, ale oni se jen smějí a ukazují si na mě. Dokonce i Julča. Po krátkém záblesku před očima všechna bolest zmizí. Nevím jestli jsem v bezvědomí nebo mrtvá...
S trhnutím jsem se probudila v nemocničním pokoji. Zhluboka dýchám a pokouším se zvednout, ale nejde to. Kolem mě je spousta obvazů a hadiček a já si s pocitem bez moci zase lehnu. Všechno mě bolí, ale alespoň jsem pochopila že ten pád do rokle byl jen sen který se mi neustále přehrává v hlavě. Nebo respektive sen byla pouze ta část s rodinou Vacků, jinak se tahle hrozná událost opravdu stala.
Po chvíli za mnou přijde sestřička.
Se(sestřička): Tak slečno Popelková jak vám je?
T: Co se stalo?
Se: Přivezli vás sem před 4 dny vrtulníkem a my jsme moc rádi že jste se probrala. Absolvovala jste dvě operace. Máte propíchlou levou plíci, kterou se nám naštěstí podařilo zachránit, zlomená dvě žebra, jedno stehno roztříštěné druhé zlomené, sešívaný loket se sedmi stehy a závažný otřes mozku. O odřeninách a modřinách ani nemluvme, páteř zůstala kupodivu v docela dobrém stavu. Vzhledem k okolnostem okolo pádu máte veliké štěstí.
T: Moc šťastná nejsem.
Se: No nic, zavolám doktora, ten vám řekne víc.
Sestřička odešla a za deset minut se vrátila s doktorem.
Do(doktor): Slečno Popelková cítíte se líp?
T: Promiňte, ale já si nepamatuju téměř vůbec nic natož jak mi před tím bylo.
Do: To je u pacientů s podobnými úrazy a otřesem mozku celkem běžné.
T: Jak jsem se sem dostala?
Do: Sanitku vám zavolal ten hoch co leží na JIPce (jednotka intenzivní péče). Bohužel vás s vrtulníkem hledali další dvě hodiny protože z toho telefonu nešla vyčíst poloha což je docela záhada, protože by u nouzového telefonu měla být zaplá poloha zcela určitě.
T: Je to hodně starý telefon. Co je s Jankem?
Do: Nejsem jeho ošetřující lékař, každopádně vzhledem k tomu že nejste rodinný příslušník říct vám to nemůžu.
T: Ale... já jsem jeho přítelkyně. Prosím řekněte mi co s ním je?!
Do: Já vím pouze to že ho přivezli podchlazeného. Sice nemá kromě lehčího otřesu žádné horší zranění, ale byl neskutečně vyčerpaný a asi proto mu selhala činnost srdce.
T: Cože?! Já.. musím ho vidět! sice jsem téměř nevěděla co to znamená, ale znělo to strašně.
Do: Vzhledem k vašemu stavu to momentálně není možné. Byla už tu vaše sestra se zaměstnanci z vašeho statku, jestli si to dobře pamatuji. Chtěla ať jí zavoláme až se proberte takže je na cestě sem.
Až přijede řekneme vám další postup vaší léčby. Zatím nashle, měla by ste být v klidu.
o půl hodiny později:
S(Sylva): Týno! Sem tak ráda že si se vzbudila. Co si to prosímtě dělala?
Do: To si řeknete potom, teď bych s vámi rád probral další postup.
S: Dobře.
Do: Až se kosti zahojí a celkově celé tělo bude slečna Popelková podstupovat rehabilitace na oddělení fyzioterapie. Budeme doufat že tělo neochrne i když toto riziko už naštěstí nejspíš máme za sebou.
S: Jak dlouho tenhle proces bude trvat?
Do: To samozřejmě záleží hlavně na Týně, za jak dlouho bude schopná zase normálně chodit. Každopádně to odhadujeme zhruba na 4 měsíce.
T: Cože!? Tak dlouho? Ale já nemůžu ležet v posteli, musím pracovat na statku!
S: Týno uklidní se. Na statku máme personál a budu jim pomáhat já.
T: Vážně?
S: Jo, doktor říkal že by si měla odpočívat. Přijedu za tebou zase zítra. Měj se hezky.
Po tom co Sylva a doktor odešli jsem jen bezmocně ležela na posteli a vstřebávala všechny ty informace, které jsem se dozvěděla. Bála jsem se o Janka a taky sem byla naštvaná. Kdybych ho neodmítla nic z tohohle by se nestalo! Za všechno můžu já! Kvůli mě teď leží na JIPce a je v ohrožení života.

Tak další kapitola trochu z nemocničního prostředí je tady. Moc Děkuju za 300 přečtení. 💗😍