Slunečná-jak to bylo dál?

8. Kapitola

Pohled Týny:
Už je to měsíc a půl co ležím v nemocnici. Postupně mi odpojili všechny hadičky, loket i odřeniny a modřiny už se zahojili. Pořád mám, ale jednu nohu v sádře a na druhou už mi dali dlahu, ale nesmím se téměř hýbat kvůli zlomeným žebrům.
Doktor říkal že už brzy začnu podstupovat rehabilitace, ale termín mi neřekl.
Vím že Janka včera propustili, ale ještě jsem ho neviděla. Nejspíš mě teď nenávidí protože kvůli mně byl víc jak měsíc v nemocnici. Určitě mě už nebude chtít nikdy v životě vidět.
Jinak je tu pěkná nuda. Sylva za mnou sice často chodí a privezla mi spoustu věcí abych se zabavila, ale ono číst si měsíc v jednom kuse knížky taky nemůže nikoho bavit...

o týden později:
Před chvílí jsem byla na rentgenu a doktor říkal že žebra už se zahojila takže můžu už alespoň sedět. Taky mi sundal dlahu z toho původně roztříštěného stehna a nasadil mi jinou dlahu na to zlomené. Takže už mám téměř všechny kosti záhojené akorát ta noha je ještě slabá. Taky jsem se dnes byla téměř po dvou měsících podívat ven, sice na vozíčku ale bylo to super. Dneska bych měla podstoupit první rehabilitace. Docela se na to těším protože alespoň budu moct něco dělat. Taky je naděje že bych mohla odejít o měsíc dřív protože se mi kosti lépe hojily, protože sem podle doktora byla v kondici. :D
Sestřička mě dovezla na oddělení fyzioterapie kde si mě převzala Ashly. Je to černoška zhruba ve stejném věku a docela si s ní rozumí. Říkala že teď budu hodně zkrácená vzhledem k tomu že jsem téměř dva měsíce jenom ležela. Budeme se zaměřovat na nohy a zádá protože tyto části těla utrpěly nejvíce. Můj dnešní cíl je se samostatně postavit na nohy. Zní to snadně ale...
Prvních pár pokusů bylo neúspěšných a při každém dalším jsem byla víc unavená.
A(Ashly): Je jasné že se ti to hned nepovede. Víš co, dáme si pauzu.
T: Ok
A: Tak mi o sobě něco vyprávěj ať si můžu udělat představu jak si na tom byla dřív. A teď nemyslím jenom fyzicky. Jo... moje povolání není jenom o fyzické stránce, většinou léčím i tu psychickou. řekla a mrkla na mě.
T: Tak dobře. Začala jsem jí vyprávět všechny ty události okolo svatby. O statku, o rodině Vacků, o Vilémovi a taky o tom co všechno jsem zkazila.
A: Hele s Julčou bych si normálně promluvila, jestli je to opravdu nejlepší kamarádka tak to pochopí a s těmi Vackovými bych si nedělala hlavu. Časem vychladnou.
T: To neznáš Lídu. :D
A: No a co ten Vilém. Sice ho neznám, ale pokud tě má rád určitě o tebe má pořád zájem. A kdyby tě nenáviděl za to co se mu stalo, tak by tě potom dal nehledal nemyslíš?
T: Hm asi máš pravdu.
Potom co mi tohle Ashly řekla jsem se odhodlala uzdravit co nejrychleji. Rozhodla jsem se že budu posilovat a protahovat svoje tělo i mimo fyzioterapii.
A: Tak co zkusíme to znovu.
T: Jasně!
A: Teda že tě až takhle namotivuju sem nečekala. zasmála se.
Tentokrát se mi to povedlo hned na první pokus. Potom jsem se postavila ještě několikrát a hodina fyzioterapie zkončila.
A: Super! Šlo ti to dobře. Vlastně si asi první komu se na mojí hodině podařilo postavit hned první den. Teda s takovým úrazem. Uvidíme se zase zítra. Mám tě odvézt na pokoj?
T: Ne, dobrý. To zvládnu sama. Ta její pochvala mě zahřála u srdce.
V pokoji jsem se ještě párkrát postavila a dokonce se mi i podařilo obejít vozíček. Nakonec jsem šla spát se skvělým pocitem.