Země naděje

Kult

Jmenuji se James Crane a jsem členem americké státní policie. Žiji v Montaně, v Great Falls. Je mi 31 let a jsem svobodný. Právě jsem se vrátil z místa nazývaném Země Naděje. Byl to hrozný zážitek a proto si myslím, že je nutno, aby o tom lidé věděli.

Vše začalo na naší stanici. Byl to normální den, jako každý jiný, alespoň do chvíle, než někdo z federálů zavolal na linku naší operátorky, Lily Hall. Byla nová a tichá, ale práce ji šla dobře. Když položila telefon, otočila se na maršála a vysvětlila, o co jde. Jednalo se o zatčení radikalistického vůdce sekty v Zemi Naděje. Jmenoval se Jacob Wheat. Na tohohle Jacoba už pár zátahů bylo, ale nikdy to nevyšlo a členy zátahu už nikdy nikdo neviděl. Maršál na nic nečekal a rozkázal, ať se připravíme na zatčení Jacoba Wheata. Tentokrát to vyjde. Tentokrát jo.

Už jsem seděl ve vrtulníku a čekal na vzlétnutí, když v tom mi na rameno poklepal šerif Whitehorse a řekl mi, že z toho nemá dobrý pocit a nejradši by celý zátah zrušil, ale rozhodnutí maršála znělo jasně. Bylo nás osm i s pilotem, tohle musí vyjít. Objevil se maršál a zeptal se, zda-li jsou všichni připraveni. Všichni rozhodně řekli ano, maršál se připoutal a vrtulník mohl vzletět.

Právě jsme přeletěli hranice Země Naděje. Zavibroval mi telefon, tak jsem ho vytáhl z kapsy, abych se podíval na novou zprávu. Byla to Lily, že jí federálové poslali video od špeha, který se dostal do sekty. Pustil jsem si ho. Šerif si toho videa všiml a podíval se taky. Jacob Wheat tam vysvětloval druhému špehovi, kterého odhalily a zajali, že se blíží katastrofa a že se jen snaží zachránit co nejvíce lidí, kteří jsou užiteční a z neužitečných se snaží udělat užitečné. Špeh vzdoroval a plivl mu do tváře. Jacob si ji utřel. Pak se video přerušilo kvůli ztrátě signálu. Šerif mi řekl, že tady signál nenajdu a otočil se znovu k oknu. Letěli jsme kolem sochy pomalu větší, než Socha Svobody. Byla to socha Jacoba Wheata. Maršál to okomentoval slovy, že je to zku***syn a dál se věnoval zatykači na Jacoba Wheata. Šerif řekl mému příteli, Prattovi Parkerovi, ať ho spojí s dispečinkem. Když ho spojil s Lily, ohlásil, že se blížíme k zařízení sekty. Lily se ho zeptala, jestli do toho stále chceme jít. Šerif jí odpověděl, že maršála je těžké přesvědčit, takže jo.

Šerif se chvíli bavil s maršálem, když je přerušil Pratt, že jsme na místě. Bylo to plné sektářů, kteří u sebe drželi všemožné zbraně. Někteří měli jen lopaty či trubky, ale jiní měli pistole, brokovnice i automatické pušky. Přistáli jsme. Kolem vrtulníku se shluklo plno sektářů a zle se na nás dívali. Než jsme vystoupili, šerif nám poradil, ať neděláme s nikým oční kontakt, rychle se nepohybujeme a hlavně nevytahovali služební zbraně. Po tomto poučení jsme vystoupili a pomalu se přibližovali ke kostelu, kde káže Jacob Wheat. Šerif se ještě jednou snažil přesvědčit maršála, že to je špatný nápad. Maršál znovu odmítl a pokračoval v chůzi ke kostelu. Před dveřmi kostela se maršál zastavil a otočil se na nás. Přikázal, že mluvit bude jen on a pokud se něco po**re, tak Jacob Wheat musí přežít ať už v rukou policie nebo sekty. Prý z federálního nařízení.

Maršál otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. Jacob zrovna říkal svým sektářům: ,,Něco přichází. Cítíte to, že ano? Cítíte, jak se blížíme k začátku konce? Oni přijdou. Pokusí se nám všechno vzít. Vzít naše zbraně, naši svobodu a naši víru!" Ten kostel byl plný sektářů. Když nás viděli, postavili se a přiblížili se k nám. Jacob dodal: ,,Ale my jim to nedovolíme." Maršál k němu přišel a řekl: ,,Jacobe Wheate! Mám zatykač na tvé jméno pro podezření z únosu s úmyslem ublížit! Chci, abys šel sem a držel ruce tak, ať na ně vidím!" Jacob dal ruce před sebe a pravil: ,,A jsou tady. Přišli, aby mě od vás odvedli. Přišli, aby zničili co jsme vybudovali!" Při této řeči se kolem něj sešli sektáři z celého kostela a výhružně se na nás dívali. Maršál sáhl po služební pistoli a křikl: ,,Tak jo. Odložte zbraně. Všichni odložte zbraně!" Šerif mu řekl, ať na tu pistoli nesahá. Maršál pistoli nevytáhl, ale ruku držel stále na pouzdře. Sektáři na nás začali pokřikovat a přiblížili se k nám. Jacob prošel kolem nich a řekl: ,,Všichni klid. Věděli jsme, že tento den přijde. Připravili jsme se na něj. Běžte. Běžte... Bůh nedovolí, aby mi ublížili. Nedovolí, aby mě odvedli!" Sektáři se uklidnili a odešli z kostela. Kolem Jacoba se uskupili jeho dva bratři a sestra. Natáhl ruce a  pohleděl na mě. Maršál rozkázal: ,,Jamesi, spoutej toho zm**a" Když jsem vytahoval pouta, Jacob stále opakoval: ,,Bůh vám nedovolí mě odvést." Přišel jsem k němu a dal mu pouta na ruce. Když jsem ho spoutal, Šerif pronesl: ,,Dobrý a teď jdeme k***a odsud, než nás upálí zaživa." Když jsme procházeli zařízením, sektáři se shlukovali kolem nás. Bylo jich tak třikrát víc, než když jsme vystoupili z vrtulníku. Jacob začal pobrukovat nějakou sektářskou píseň. Celkem chytlavá.

Procházeli jsme kolem nějakých baráků. Těch sektářů pořád přibývalo a přijeli i s pick-upem, kterej měl na korbě přimontovanej těžkej kulomet! Sektáři na nás pokřikovali, někteří brečeli a čtyři utíkali k Jacobovi, naštěstí je maršál s šerifem odhodily. Když už jsme byli tak deset metrů od vrtulníku, začali na nás házet kamení. Já už Jacoba připoutal k sedadlu vrtulníku, když maršál jednoho sektáře zastřelil. Ostatní se rozzuřili a utíkali směrem k vrtulníku. Maršál rychle doběhl k nám, pár jich ještě postřelil a zavřel dveře. Bouchali na sklo, řvali a chytali se vrtulníku. Šerif volal dispečink, aby sem poslali národní gardu, že jsme pod útokem. Už jsme byli ve vzduchu, ale na vrtulníku jich bylo pořád dost. Lezli dovnitř a snažili se dostat k Jacobovi. Jeden byl na kabině a neudržel se. Vletěl do vrtule a zničil tím rotor. Vrtulník ztratil kontrolu a řítil se k zemi. Jacob si stále broukal a byl úplně v klidu. Maršál na nás zařval: ,,Připravte se na nár..." Když jsem se probudil, vrtulník byl otočen na střeše. Jacob tam nebyl. Přede mnou se pohupoval headset maršála. Lily tam stále opakovala, jestli jí slyšíme a jestli tam jsme. Natáhl jsem se pro ně, ale nedosáhl jsem, protože jsem byl připoután k sedadlu. Zkusil jsem to znova, když jsem ho uslyšel. Pravil: ,,Úžasná Boží milost. Jak krásně to zní..." Konečně jsem chytil headset, ale Jacob mi chytil ruku a podíval se na mě a řekl: ,,...že zachránila lumpa, jako jsem já." Lily se stále snažila navázat spojení. Pustil mi ruku, přičemž pravil: ,,Já ti to říkal. Bůh nedopustí, abys mě odvedl." Lily pořád zkoušela navázat spojení: ,,Prosím. Musím vědět, co se tam děje." Jacob chytil headset a přiložil si mikrofon k ústům. "Dispečink. Všechno je v pořádku. není třeba nikoho volat." řekl Lily která k mému překvapení odpověděla: ,,Ano, Otče. Chvála tobě." Nemůžu tomu uvěřit. Kult měl svoje lidi i mimo Zemi Naděje. Jacob, neboli Otec, jak mu evidentně říkají sektáři, pustil headset a řekl mi: ,,Nikdo tě nezachrání." Otočil se a vylezl z vrtulníku, tedy z toho, co kdysi byl vrtulník. Přijeli k němu sektáři s tím pick-upem, kterej má kulomet na korbě a Jacob jim pravil: ,,Vše jde podle Božího plánu. Jsem tu stále s vámi. Kolaps začal. A my si vezmeme, co potřebujeme. A to, co máme, budeme chránit. A všechny, co nám budou stát v cestě, pozabíjíme!" Mezitím se probrali i ostatní ve vrtulníku. Maršál začal cloumat přezkou na pásu sedadla a já se snažil taky dostat ven. Od Jacoba jsem slyšel, jak sektářům rozkázal: ,,Zahajte žatvu"

Sektáři pozvedli svoje zbraně a přišli k vrtulníku. Začali brát posádku a za chvíli byl jeden z nich i u mě, ale vrtulník začal hořet, takže sektář rychle vyšel ven. Jacob se smál a pravil: ,, Nechte je ať se smaží! Tohle je Boží vůle. Tohle je jejich trest!" Maršál se už dostal ven, ale já stále byl ve vrtulníku. Už to vypadalo, že se ven nedostanu, ale zázrakem jsem se ven dostal. Utíkal jsem co to šlo, ale sektáři se mě všimli a začali po mně střílet. Utíkal jsem hluboko do lesa, aby mě ztratili z dohledu, ale utíkali za mnou. Narazil jsem na rozcestí a vydal jsem se doleva, protože levá je vždycky ta pravá. Našel jsem nějakou chatu a schoval jsem se v ní. Tam jsem našel pistoli a pár nábojů. Někoho jsem slyšel ve vedlejší místnosti, nabil jsem pistoli a šel do místnosti. Tam jsem našel maršála, jak prohledává polici. V úleku na mě  namířil pušku, ale když si uvědomil, kdo jsem, odložil ji a řekl mi: ,,Ježíši Kriste... Jamesi. Omlouvám se... Myslel jsem, že jsi sektář. Tak pojď, zkontroluj tamhle tu místnost." Vešel jsem do místnosti, kde jsem viděl plno sektářských symbolů a obraz Jacoba a jeho sourozenců. Maršál se podíval po místnosti a pravil: ,,Panebože, to jsem netušil. No k***a! Pošleme na věčnost jeho i celou jeho zas****u rodinu!" Vzal ten obraz a hodil s ním o zem. Slyšel jsem, jak někdo venku jde k chatě.  Byli to sektáři. Maršál mi dal do ruky jeho automatickou pušku a řekl: ,,Ale nejdřív se musíme pořádně vyzbrojit! Zastřelíme každýho pod****ýho sektáře, kterýho uvidíme!" Vzal si pistoli, šel k oknu a střelil jednoho sektáře do hlavy. Ostatní si ho všimli a utíkali se krýt. Po chvíli přestřelky přijeli zase s tím pick-upem a začali po nás střílet tím .50 calem. Maršál naznačil, ať zastřelím sektáře okolo pick-upu a střelce u kulometu. Když jsem tak udělal, maršál zařval: ,,Běž! Běž!" Utíkali jsme k pick-upu, maršál sedl k volantu, já za kulomet. Jeli jsme směrem k hranicím. Sektáři nás pronásledovali s autama, pick-upama, čtyřkolkama i vrtulníky. Střílel jsem bez přestávky a oni taky. Jeli jsme přes most, ale oni už byli připravení, protože ten most odpálili. Padali jsme do vody. Já se lehce dostal na břeh, ale nevěděl jsem, jak to zvládl maršál. Pak jsem ztratil vědomí...