Země naděje

Ztracená chlouba

Vyrazil jsem na jih, obsadit Wheatův ranč. Dorazil jsem tam až v noci, tak mě alespoň neuvidí. Vylezl jsem na kopec kousek od ranče a rozhlédl jsem se po okolí. Měli tam několik chatek, alarmy, plno sektářů, dokonce i vlastní hangár s plochou pro vzlet. Na střechách dvou největších chat strážili odstřelovači a dole byly přimontovány těžké kulomety. Tenhle ranč je velice střežený, je tedy hloupost na něj zaútočit přímo.

Připlížil jsem se k chatě a skrčil se za balvan. Počkal jsem, až projde sektář kolem a pokračoval jsem ke vchodu do chaty. U vchodu strážil sektář, kterého jsem včas odstranil pistolí s tlumičem. Vešel jsem dovnitř a narazil na další tři sektáře, kteří se zabývali jistými dokumenty na stole. Protože jsem v ruce stále držel pistoli, obešel se střet bez alarmování celého ranče. Podíval jsem se na dokumenty, kterými se tak zabývali, ale nenašel nic užitečného. Zrovna když jsem dokumenty odložil a už byl na odchodu, vešel do chaty sektář. Bohužel jsem jej nestačil umlčet a zařval na ostatní, ať spustí alarm. Zastřelil jsem ho a rychle vyběhl po schodech nahoru. Vyběhl jsem na balkon a uviděl sektáře, jak se natahuje k alarmu. Střelil jsem a trefil ho do boku, ale stejně stihl alarm spustit. Schoval jsem si tedy pistoli a ze zad si vzal pušku. Někteří sektáři stále v chaosu pobíhal sem a tam, tak jsem střílel téměř slepě salvy a doufal, že jich trefím co možná nejvíc.

Zanedlouho dorazily posily, které se skládaly z třech aut a jednoho vrtulníku. Připravil jsem si výbušninu a počkal, až se vrtulník přiblíží. Pak jsem ji hodil co možná největší silou a odpálil. Pilot zpanikařil a vrtulník strhl rovnou do antény. Následoval ohlušující výbuch. Vrak vrtulníku dopadl na jedno auto a zdeformoval mu střechu. Tím přimáčkl i sektáře, kteří v autě seděli. Přeskočil jsem zábradlí a schoval se za krabicemi. Sektáři neviděli v stále narůstajícím chaosu, že jsem se přemístil, čímž jsem získal patřičnou výhodu. Vystřílel jsem celý zásobník, než si mě konečně všimli. To už jich ale zbývalo jen pár, tak nebyl tak velký problém se jich zbavit.

Kontaktoval jsem odboj, ať přijdou ranč zabrat, uklidit a případně opevnit. Za pár minut přijel celý konvoj, díky kterému byl už po pár hodinách ranč znovu obyvatelný. Někdo zapnul rádio a samozřejmě nebyl slyšet nikdo jiný, než Jack Wheat. O zabrání ranče se dozvěděl, čemuž se po nespočtu explozí ani nedivým, a promlouval znovu ke mně: ,,Takže se ti podařilo dobýt můj dům jménem vašeho malého odboje. Ach, kdyby tak ty stěny mohly mluvit... tedy spíše křičet... Jen věz, že si ho dříve nebo později vezmu zpátky. A až se tak stane, stáhnu tě z kůže a tu kůži si pak natáhnu nad krb." Docela brutální, nebudu lhát...

Potřeboval jsem se dostat do End's Fallu, protože jsem byl téměř bez munice. Potřeboval jsem se tam dostat rychle a bezpečně. Otevřel jsem tedy hangár Jacka Wheata a spatřil ozbrojený žlutý dvouplošník. Naskočil jsem do něj, zkontroloval palivo a vzletěl. Zanedlouho začal někdo mluvit přes headset, který byl položený u kniplu. Nasadil jsem si ho, abych zjistil, kdo to je a co chce. Nestačil jsem doříct ani slovo a začal na mě řvát nějaký muž: ,,Hej! Tady je Mick Rice. Kdo sakra jsi a kam myslíš, že letíš s mým letadlem!? Zatracení sektáři... tak počkat. Žádný sektář by nebyl tak hloupej, aby zkusil něco takového... sakra. To ty jsi ten policista, o kterém všichni mluví, že jo? Hele, pak mi musíš to letadlo vrátit. Je to naše jediná cesta z tohohle průseru. Musím se ujistit, že mi s ním nic neudělali. Zkusíme otestovat pár věcí. Zkus ostře zahnout doleva nad tím kruhem v obilí a letět co nejníž podél řeky."

Na tyhle věci jsem neměl zrovna čas, ale je ochotný mně letadlo půjčit, tak co jsem měl dělat. Udělal jsem tak, jak po mně chtěl a on pokračoval: ,,Nevím, zda to je odvaha, nebo hloupost. Každopádně ti vděčím za svůj život. Sakra, vděčím ti za životy celé svojí rodiny. Sektáři zaútočili na můj barák, když jsme se právě chystali odsud zmizet. Ukradli mi letadlo a nechali mě bojovat o život. Už mi téměř dochází munice."

Pak mi dal pár dalších instrukcí, kam letět, a pokračoval dál: ,,Zatraceně. Vlámat se na Jackův ranč a dostat se odsud vcelku.. To je pořádný kousek. Ti zm**i se museli divit. Co já bych za to dal, kdybych mohl vidět ty jejich ksichty. Sektáři dementní. To je to jediný, co tu dělají. Objeví se ti u dveří a všechno, co se jim zlíbí, si odnesou... Víš, měl jsem vědět, že bude všechno v pořádku. To letadlo ještě žádnýho Rice nikdy nezklamalo." Dále mě pak naváděl, kudy letět, nařídil mi, co sektářům zničit, a nakonec mě navedl na jeho vlastní ranvej.

Zde jsem začal mít docela strach, protože přistávání není zrovna můj obor. Nakonec jsem to s Mickovou pomocí zvládl. Zastavil jsem u něj a vylezl ven. Mick přišel ke mně a řekl: ,,Panebože, koukni na to... tys to dokázal! Ty jsi to ksakru dokázal! Děkuju ti." Pomohl jsem mu letadlo otočit, přičemž zavolal na svou ženu Lim, ať si sbalí věci, a pokračoval v našem rozhovoru: ,,Musím ti říct, že tohle je po dlouhý době poprvé, co mám pocit, že se něco daří. Zatracení sektáři... Hlavně mi neříkej, že na něm něco posrali... Věřil bys tomu, že tohle letadlo v naší rodině slouží už po tři generace? Děda si ho pořídil, když se vrátilo z druhý světový války. Byla to jeho chlouba a radost... Já ho za ty roky... trochu poupravil..." Do řeči mu skočila Lim, s oznámením, že se blíží sektáři... Škoda, že jsem si dřív nezaletěl koupit víc munice...