Země naděje

Zpověď

Nechal jsem Reeches v End's Fallu a jel jí sehnat nějaké jídlo. Jel jsem přes most a na druhém konci zahlédl zátaras. Zastavil jsem, vystoupil a schoval se za auto, protože si mě všimli a začali střílet po mně, ale trefili mě do nohy. Byla to zase jedna z těch kulek s blažeností. Spadl jsem na zem a ztratil vědomí, stejně jako minule.

,,Probuď se, hříšníku." říkal jeden sektář, když jsem otevíral oči. Rozhlédl jsem se kolem. Byl jsem zřejmě pod zemí, v bunkru. Díval se na mě ještě jeden sektář a když jsem opětoval pohled, prohodil: ,,Bylo by jednodušší prohnat mu kulku hlavou.", načež mu první sektář odpověděl: ,,Taková není vůle Otce. Odveď ho k Jackovi. Je připravenej poslechnout si jeho zpověď." Pak mě jeden z nich praštil a já znovu ztratil vědomí.

Probudil jsem se připoután k židli. Podíval jsem se před sebe a spatřil členku naší skupiny, policistku Clarksonovou. Za mnou jsem slyšel kroky a pískání.  Byl to Jack. Nesl si krabici na nářadí a misku. Misku položil na stolku, který byl vedle mé židle a krabici položil na pracovním stole uprostřed místnosti. Otevřel krabici a smetl prach ze stolu. Otočil se na mě a přestal pískat.

Chvíli na mě zíral a pak řekl: ,,Byli to moji rodiče, co mi ozřejmili sílu souhlasu. Jedné noci mě přitáhli do kuchyně, hodili mě na zem a nechali mě prožít ukrutnou bolest, znovu a znovu a znovu-", zatímco z krabice vytáhl nastřelovací pistoli a kus čehosi, co vypadalo jako kůže, ten kus nastřelil na kus dřeva a pistoli vztekle hodil na stůl. Pak, po krátkém zírání, pokračoval: ,,A když jsem si myslel, že už to dál nevydržím, tak jsem vydržel. Něco se ve mně zlomilo. Už jsem se nebál, byl jsem... Očištěný. Podíval jsem se na ně a začal jsem se smát. Mohl jsem říct jen... Ano." Při téhle řeči vytáhl z krabice stroj na tetování, přišel ke mně, stroj zapojil a položil na stolek vedle mě.

Po krátkém zamyšlení znovu pokračoval: ,,Hledáním věcí, na které bych mohl říct ,,ano", jsem strávil celý život. Otevřel jsem všechny slabiny svého těla, a když jsem je naplnil, vytvořil jsem další. Až Jacob mi ukázal, jak sobecký jsem ve skutečnosti byl. Vždy jsem jen přijímal. Vždy jen bral. Nejlepší dar není ten, co člověk dostane, ale ten, který dá, a darování vyžaduje odvahu. Odvahu... ovládnout vlastní hřích. Vrýt si ho do těla a nést jeho břemeno, a když vydržíš - když dojdeš skutečného pokání - vyříznout si ho z těla jako nádor a ukázat všem ostatním. To je teprve odvaha... Teď vás té odvaze naučím. Naučím vás, jak říkat ,,ano" a postavit se svým slabostem. Postavit se svému hříchu. Přeplavete oceán bolesti, z něhož vystoupíte... svobodní. Neboť teprve tehdy můžete dojít opravdového pokání... Tak co? Kdo chce jít první?" Ani já, ani Clarksonová jsme nevydali ani hlásku. Jack se nedočkavě a naléhavě díval na mě, jako by už dávno věděl, že první půjdu já, ale čekal asi, že se přihlásím. Když mu došla trpělivost, vzteky převrátil stůl a zařval: ,,Do pr**le práce tak začneme s tebou!" Díval se na mě a pomalu se přibližoval. Když už byl jen pár centimetrů od mého obličeje, zašeptal: ,,Nebudeš litovat. To ti slibuju."

Rychle se narovnal a tentokrát už promluvil normálně: ,,Ale než se do toho pustíme, bylo by vhodné tady policistku Clarksonovou odvézt zpět na pokoj. Zpověď by koneckonců měla být soukromá."  Vzal její židli a odvážel jí někam pryč. Snažila se mi asi něco říct, ale měla zalepenou pusu a  já jí nerozuměl. Jack jí na to řekl: ,,Pššš. Pššš... Nejsem tu, abych ti vzal život. Naopak to ho chci darovat." Zastavil se, přišel ke mně a zašeptal: ,,Teď tě otevřu, vliju do tebe tvé nejhorší obavy, a až se začneš dusit, odhalíš všechny své hříchy. Jenom tehdy pochopíš opravdovou sílu souhlasu." Vrátil se ke Clarksonové a odvezl ji.

Počkal jsem, než bude Jack z dosahu a pomalu se s židlí posouval směrem k otevřeným dveřím nalevo od těch, kam šel Jack. Byly tam schody, ale jiná cesta nebyla, tak jsem z nich sjel. Když jsem padal, škubáním se natrhl provaz, kterým jsem měl svázané ruce. Jak jsem dopadl, nebylo už tak těžké odvázat se. Prolezl jsem trubkou a ocitl se, podle cedule, v silu A. Seskočil jsem z plošiny. Prolezl jsem další trubkou a vylezl ve zbrojnici. Modlil se tam sektář k Jacobovi. Nejbližší zbraní, co jsem mohl najít, byla hliníková pálka, kterou jsem hned praštil sektáře po hlavě. Při jeho eliminaci jsem zahlídl dalšího, jak zacházel za krabice. Připlížil jsem se k němu a udělal to stejné jemu. Procházel jsem koridorem a narazil na další dva. Cestou k nim jsem našel trubku, kterou jsem hodil po sektáři hned, jak jsem pálkou zabil prvního. Druhý u sebe měl i pistoli, ale bez tlumiče. Pro jistotu jsem si ji ovšem vzal.

Při hledání Clarksonové jsem narazil na pár dalších sektářů, ale vyřídil jsem je bez větších problémů. Pak jsem narazil na obrovské železné dveře. Za nimi byl Jack s Clarksonovou. Když mě Jack uviděl, přišel ke dveřím a mikrofonem zabudovaným v nich ke mně promluvil: ,,Vím, o tvém hříchu. Žene tě dál. Každou tvou myšlenku, každý tvůj krok. Tvým hříchem je hněv. Dám ti tedy nabídku: Staň se tím hněvem. Naplň jím své tělo a nech si jím pohltit duši. Protože na konci v sobě budeš mít prázdnotu. A já tu na tebe budu čekat. Oba tu budeme čekat." Vzal židli s Clarksonovou a odjel s ní mimo moje vidění.

Z ventilace se vynořil zelený plyn - blaženost. Začal jsem tedy utíkat k východu, než mě úplně pohltí. Cestou ven jsem narazil na další sektáře. Teď už vyzbrojeny puškami. Bez újmy jsem je postřílel a utíkal po chodech nahoru k východu z bunkru. Vyběhl jsem ze dveří ven, kde na mě čekali další sektáři. Skryl jsem se za krabici a postupně je všechny odstranil. Jack celou dobu přes rozhlas mluvil jeho zvrácené myšlenky, ale já jeho slova nějak neposlouchal. Jako posila jim přiletěl ještě vrtulník, který jsem lehce zneškodnil dálkově odpalovanou výbušninou. Štěstí, že byl tak velkej idiot a letěl tak nízko nad zemí.

Utekl jsem hluboko do lesa, kde mě nemohli vidět. Snažil jsem se spojit s Clutchem, ale měli rušičku signálu. Uběhl jsem alespoň půl kilometru a zkusil to znovu. A vyšlo to. Když se Clutch se mnou spojil, řekl: ,,Zatraceně. Pokoušel jsem s tebou navázat kontakt. Slyšel jsem, že tě Jack zajal. Obával jsem se nejhoršího... Jsem rád, že se ti povedlo uniknout. Clarksonové mi je líto, ale bez Jackova klíče toho moc nezmůžeme. Budeš ho muset vylákat ven. Nejlepší bude, když mu celou tu jeho operaci zbouráš do základů, tak se do toho pusť."