Země naděje

Vlastenecké činy

Vyrazil jsem tedy do města End's Fall v Netherland Valley. Přešel jsem most a spatřil dva sektáře, jak topí civilisty. Připlížil jsem se k nim, jednoho zabil lopatou a druhýho zastřelil. Uklidnil jsem civilisty, který mi poděkoval a odešel tam, odkud já přišel. Clutch se mi ozval: ,,Hele, poslouchej. Celé údolí je jedno velký bojiště. Sekta si bere jídlo, zboží, vybavení, co si jen zamane... dokonce i lidi. Jack Wheat je nutí opustit domovy a přidat se k sektě. Pokud se někdo vzpouzí... řekněme, že se k němu nechovají hezky. Nejhorší je to v okolí End's Fallu, takže na tvém místě bych se směroval tam." Šel jsem dál po cestě a viděl, jak se blíží náklaďák sekty. Rychle si vzal pušku a střelil řidiče do hlavy. Náklaďák ztratil kontrolu a vrazil do stromu. Otevřel jsem nákladový prostor, trochu se tam prohrabal a našel raketomet, což se hodilo, protože jsem slyšel další sektáře z jablečného sadu. Vzal jsem si ho a pár raket, namířil na dva sektáře co byli nebezpečně blízko a vypustil jsem jim tam raketu. Nabil jsem další a střelil ji na dalšího sektáře. Vystřelil jsem poslední raketu, co jsem měl, raketomet zahodil a vylezl z náklaďáku.

Sektáři si přivezli čtyřkolku, takže jsem si ji vzal... už ji nebudou potřebovat. U cesty byl ukazatel s nápisem Wae-Waeova dýňová farma. Následoval jsem ukazatel, ale narazil jsem na silo sekty. Měl jsem ještě trochu výbušniny, takže jsem ji hodil na silo a odpálil ji. Ze sila zbyly jen základy, takže má práce je zde u konce. Pokračoval jsem k farmě. Když jsem se blížil, nechal jsem čtyřkolku u silnice, protože jsem nechtěl, aby mě slyšeli sektáři přijíždět, a šel jsem po svých. Na farmě bylo několik sektářů a klec, ve které byl pes. Majitele farmy už asi zabili, ale chtěl jsem osvobodit aspoň toho psa. Zastřelil jsem všechny sektáře a odemkl klec. Pes vyběhl ven a zmizel za rohem budovy. Šel jsem za ním. Seděl a díval se na svého mrtvého páníčka. Když mě viděl, skočil na mě a olizoval mě. Pohladil jsem ho a on ze mě seskočil. Vešel jsem do budovy poblíž, abych zjistil nějaké informace o majiteli, psovi nebo sektě. Na jednom záznamu hovoru se někdo zmiňoval o psovi jménem Doomer, tak jsem alespoň zjistil, jak se jmenuje. 

Šel jsem zpět na silnici a viděl, jak  dva sektáři nakládají civilisty do dodávky. Neváhal jsem, vzal si do ruky svou lopatu a hodil ji po jednom sektáři. Doomer pochopil, o co se snažím a pokousal toho druhýho.  Když jsem odpoutával jednoho civilistu, řekl mi: ,,U pozorovatelny je prý nějaký chlapík, který se všech na potkání ptá, jestli mají kuráž stát se opravdovým americkým hrdinou. Já ji tedy nemám, ale ty možná jo." Namířil jsem si to tedy k pozorovatelně. Opravdu tam byl nějaký chlapík s kloboukem a slunečními brýlemi, který mi hned říkal: ,,Musím ti sdělit, co se tady doopravdy děje. Pojď sem. Já vím, kdo jsi, a taky vím, co děláš. Jmenuji se zvláštní agent Willie Bluntley. Muž, který už nějaký čas monitoruje tuhle sektu. Byl jsem vyslán nejvyšší autoritou, abych situaci vyřešil. Ale ti inťoši z Longley mi říkají, že teď funguje ,,ekonomika sdílení" Takže než ti budeme schopni pomoct, musíš nejprve ty udělat něco pro nás. Nastup si do mýho auta a já ti vše vysvětlím." Tohohle člověka znám. Slyšel jsem, že působil na Rook Islands proti nějakýmu organizovanýmu zločinu a v Nepálu proti rebelskému hnutí. Následoval jsem ho do auta. Když jsem nasedl, pokračoval: ,,Když mi zavolali, byl jsem zrovna na dovolené a cestoval po všech 50 státech ve vzestupném pořadí podle jejich patriotismu. Byl to TEN HOVOR. Poslali mě sem na speciální misi přímo pro Velkého šéfa. Musím získat kazetu, která by v případě úniku na veřejnost mohla způsobit zhoršení jeho obrazu. Zjistil jsem, že je tady, u člena Jacobovy šťastné rodiny. Někde ji ukryl, a proto přicházíš na scénu ty. Vylákám našeho člověka ven a ty ho budeš sledovat do jeho úkrytu a tu pásku mi seženeš. Udělej to pro svou zemi a tvá země pro tebe vyřeší tvůj malý problém se sektou... Jsme tady, pojď za mnou. Musím se dostat k vybavení v téhle věži. Zlikviduj pro mě ty hipísáky čekající na soudný den." Připlížil jsem se k věži. Pod ní byli dva sektáři, co dělali kliky a ve věži byli další tři. Přiblížil jsem se k těm pod věží. Mávl jsem lopatou a trefil jednoho a zabodl ji do druhého. Vyšel jsem po schodech na věž a puškou zastřelil zbývající tři sektáře. Willie Bluntly mě sledoval z dálky a ozval se mi hned jak jsem všechny vyřídil: ,,Skvělá práce. Počkej na mě ve věži"

Za chvíli byl u mě. Šel k rádiu a něco říkal do mikrofonu, pak se otočil na mě a řekl: ,,Je čas na pro následování. Sleduj vrtulník k Boydovu domu, nech do něj nastoupit cíl a oni už tě zavedou tam, kam je třeba. Nezapomeň, sice to zní ironicky, ale nejedná se o ,,špinavou" práci. Pouze pozorování. Neútoč na cíl, pokud ti k tomu nedám pokyn... Tady je vrtulník. Běž!" Vzal jsem si příhodně postavený pick-up a sešlápl pedál. Sjel jsem kopec, projel lesem a zastavil u budovy, u které přistával ten vrtulník. Ozval se Willie: ,,Tak jo, nech ho nastoupit do vrtulníku. Nezapomeň: ještě stále potřebujeme zjistit, kam ukryl tu pásku. Zabíjet umí kdejaký idiot s klackem. Od zvířat se odlišujeme, že umíme špehovat." Počkal jsem tedy, jak pokynul Willie a pokračoval, až se vrtulník odlepil od země. Projížděl jsem dalším lesem, když mi Willie řekl přes rádio: ,,Náš cíl pracoval v hotelu. Jednoho dne byl moc zvědavý na to, co dělá jeden z hostů v luxusním apartmánu ve svém volném čase, a dostal se do problému. Utekl z Německa, nějak se mu povedlo dostat se do Států a nějakým zázrakem se k němu dostal Jacob, který mu nabídl útočiště. Ať se propadnu, jestli dovolím, aby měl ten náboženský magor vliv na velkého šéfa."  Viděl jsem vrtulník, jak přistává a Willie pokračoval: ,,Tak jo. Teď je čas na ten klacek. Až přistane, vyčisti oblast. Hledáme fyzickou kopii, zřejmě starou VHS kazetu. Jdu za tebou,  zatím ji najdi."

Vyšel jsem z pick-upu a připlížil se k budově a všiml si, jak pět sektářů postává poblíž výbušného barelu. Střelil jsem do něj, ten vybuchl a sektáře odhodil do všech stran. Výbuch byl tak silný, že vybuchl i vrtulník a zabil další tři sektáře. O ostatní jsem se postaral sám. Našel jsem bunkr v jednom přístřešku, vešel jsem dovnitř a trochu ho prohledal. Našel jsem náboje, pár výbušnin a pušek, raketomet a kazetu. Willie čekal u cesty a někomu volal: ,,Pane, s radostí oznamuji, že jsem tu kazetu získal... Vážně? Děláte si legraci? Náčelník štábu? Bude mi ctí. Dorazím tam za dvanáct hodin." Položil telefon a pokračoval: ,,Omlouvám se. Musím chytat větší ryby a tohle malé povstání je najednou pod mou platovou třídou. V Americe kdysi slovo platilo, ale teď žijeme v nové Americe. Já vím, že jsi čekal nějakou pomoc, ale tak už to prostě v životě chodí. To mi připomíná babičku. Ta vždycky říkávala: ,,Zkus si do jedné ruky přát a do druhé s**t. Pak sleduj, která se dříve naplní." Ahhh... Chybí mi. Tak zatím." Nastoupil do pick-upu a odjel. Dost mě naštval, ale proslov babičky byl výbornej. Šel jsem po lesní cestě a slyšel jsem v rádiovém přenosu Jacka: ,,Bratři a sestry... Někdo zde nehraje podle pravidel. Někdo nás okrádá. Někdo bere to, co právem patří Otci. Ten někdo je vrahem a zbabělcem. Ale Bůh jej vidí... A Bůh nás k němu dovede. Najdeme jej a potrestáme jej. Taková je vůle Otce." Chvíli po tomhle přenosu se mi ozval Clutch: ,,Odvádíš zatraceně dobrou práci. Ale kult nebude sedět na zadku a koukat se na to. Když zatlačíme my, zatlačí i oni. Jack pošle svoje letadla, aby tě našla ze vzduchu, a ozbrojené konvoje, aby tě dohonily na silnicích. Měj oči na stopkách."