Země naděje

Záchrana kostela

Zrovna jsem nastupoval do Smrťáka, když ke mně přišel jeden civilista a oznámil mi, že v kostele nedaleko odsud odporuje jakási žena sektě a dost se jí to daří. Ale kdoví, jak dlouho dokáže klást odpor, když je sama. Nasedl jsem tedy do nově získaného auta a vyjel ke kostelu, ve kterém žena působí.

Cesta byla poklidná, dokud mě nevyrušil jeden z Jackových letadel. Proletěl nade mnou a shodil bombu. Ta naštěstí dopadla kousek přede mnou a ani mně, ani mému autu neublížila. U silnice jsem spatřil kontrolní stanici s namontovaným kulometem, a tak jsem zastavil, chopil se kulometu a vypálil salvu na blížícího se letce. Salva pilota minula, ale alespoň mu poškodila jedno křídlo letadla. Začal na mě nálet, tak jsem se skrčil u pytlů s pískem a doufal, že mě netrefí. Vystřelil dlouhou salvu a ani jedna mě netrefila. Rychle jsem vzal kulomet a pokropil jeho podvozek. Dost jsem mu poškodil motor, který začal nehezky kouřit. Letec se otočil a připravoval se na další nálet. Při otáčení mi vytvořil skvělou příležitost na pár zásahů, kterou jsem hodlal využít. Následující salva z kulometu pilota trefila zřejmě do hlavy a letadlo se zřítilo k zemi. Tohle se Jackovi líbit nebude.

Přibližoval jsem se ke kostelu a uslyšel jsem spoustu výstřelů. Zrychlil jsem, abych mohl případně pomoct. Uviděl jsem kostel - byl obležený sektáři. Spatřil jsem i tu zmiňovanou ženu. Krčila se ve věži kostela. Schoval jsem se za kamennou zeď a začal vraždit sektáře. Zřejmě nečekali, že by se do tohoto konfliktu někdo pletl, a proto chvíli zmateně pobíhali, než si našli krytí přede mnou i před ženou. Toto jejich zmatení nám dalo plno času na zneškodnění co nejvíce sektářů. Vyběhl jsem ze svého krytu a zamířil k žebříku vedoucího na střechu kostela. Vylezl jsem nahoru a z vrchu jsem postřílel zbývající sektáře.

Když už nežil jediný sektář, žena mě zavolala. Přišel jsem k ní a ona se mi představila: ,,Jmenuji se Trace. Doslechla jsem se, že někdo hází sektě klacky pod nohy. Máš dobré načasování. Vidíš ty hroby tam dole? Je tam pohřbená řada válečných hrdinů. Můj táta je mezi nimi. Sektáři se ten hřbitov snaží zprznit. Snaží se vymazat naši historii a demoralizovat nás... Chtějí nás zlomit. Dokud dýchám, tak se to nestane. Dokud jsem naživu, hrobu mého táty se nikdo ani nedotkne. Umím střílet dobře, ale potřebuji, aby mi někdo kryl záda. Budou tady co nevidět další."

Souhlasil jsem, že jí pomůžu. Za pár minut se u kostela shromáždilo několik sektářských aut. Trace měla na střeše připravenou odstřelovací pušku SVD, kterou jsem si od ní půjčil. Sektáři už začali útočit. Hodil jsem na ně molotov a čtyři sektáře tím sežehly plameny. Z krytu jsem zastřelil několik dalších sektářů a pak jsem si všiml, že se dostali k žebříku. Rozeběhl jsem se k němu a už nahoru lezli dva sektáři a další dva čekali dole. Než stačili zareagovat, pistolí jsem většinu zastřelil a jednoho vážně zranil. Trace na mě zavolala, že z východu přichází další. Přebil jsem SVD a skryl se za kříž, co byl na střeše jako ozdoba. Použil jsem jej jako oporu pro pušku, abych byl přesnější a výsledky se hned dostavili - co výstřel, to smrt. Do většího hloučku sektářů jsem hodil další molotov a na jih granát. Za několik nekonečných minut bylo okolí čisté.

Přišel jsem za Trace, která mi poděkovala: ,,Jsem tvým dlužníkem. Není moc lidí, kteří jsou ochotni takhle riskovat krk. Hodně to pro mě znamená. Můj táta vždycky říkal, že dokud v sebe navzájem budeme věřit, pořád existuje naděje. Když budeme držet při sobě a dávat na sebe pozor, sekta nás nikdy nezlomí. Nechci mluvit přihlouple, ale pokud budeš někdy potřebovat pomoc, zavolej mi. Máš to u mě."

Zrovna jsem se mazlil s Reeches v End's Fallu, když mi zavolal Clutch: ,,Vidím, že už znáš Trace. Znám ji odmalička. Je poctivá. Umí se o sebe postarat. Je stejně dobrým vojákem, jako byl její táta. A pravděpodobně umí desetkrát líp střílet. Bude ti krýt záda, když půjde do tuhého."