Tajné pouto

Tajné pouta Part 2

,,Nevím, ale mám z toho dobrý pocit," prohodil jsem a kousl jsem si do jablka. Jungkook se usmál a začal horlivě rozebírat odpoledne.,,Co budeme dělat teda odpoledne?" zeptal se Suga se zájmem.,,Co třeba jít na nákupy nebo do kina." Navrhl Jin a koukal po ostatních.,,J-Hope nechceš pomoct s učením?" zeptal se mě Taehyung s úsměvem. Trochu jsem zčervenal a s úsměvem jsem přikýval:,,Jo klidně když budeš chtít a budeš mít čas tak jo." Usmál jsem se na něj co nejvíc a koukal jsem jak začíná červenat a radši se zapojil do debaty kluků. Za pět minut mělo zvonit zpět na hodiny ještě, že už jsme měli jenom dvě hodiny. Všichni jsme se zvedli od stolu odnesli jsme podnosi a šli jsme každý do své třídy. Už zbývalo jenom deset minut do konce školy, pomali jsem se začal balit jako ostatní a učitel, který nás měl nás radši neřešil a řekl, že když budeme potichu můžeme jít o něco dřív. Čekal jsem před školou na ostatní a taky především na Taehyunga abychom se domluvili v kolik přijde ke mě pomoct mi se školou. ,,J-Hope," zakřičel Jungkook a skočil mi na záda. Málem jsem spadl, když na mě skočil:,, Ty asi nejsi normální že?" zeptal jsem se s úsměvem. ,,Náhodou jsem normální až moc," ušklíbl se a zatahal mě za tváře, které trochu zrůžověli. Než došli ostatní kluci tak ze mě slezl a povídali jsme si. Konečně vyšli, když uviděli jak se na ně díváme rozesmáli se. ,Jak dlouho tu už čekáte?" zeptal se Rap Monster. ,,Asi takových patnáct minut," odpověděl jsem. Prošli jsme bránou školy, rozloučili jsme se a každý jsme šli domů. Cestou domů se mnou šel Jin a Taehyung. ,,Kdy chceš abych se u tebe zastavil a pomohl ti s učením?" prolomil ticho Taehyung. ,,Nevím asi kolem 4 jestli máš čas." odpověděl jsem Taehyungovi.,,Škoda, že já jsem chytrej a nepotřebuji pomoct byla by sranda," opáčil Jin s letmým úsměvem na tváři. ,,No místo abychom se učili dělali by jsme blbosti a neučili se," řekl jsem mu. ,,J-Hope má pravdu," rozesmál se Taehyung.,,Tak jo kluci já už musím jít tak zatím," řekl Jin a rozloučil se s námi. Po ulici jsme šli mlčky, když se jeden z nás odvážil podívat na toho druhého vždy jsme zrudli a radši jsme koukali před sebe na ulici. Došli jsme na křižovatku:,, Tak já už půjdu uvidíme se ve 4," konečně jsem se na něj podíval a usmál jsem se.,,Dobře napíšu ti sms jak vyrazím," odpověděl a vykročil směre domů.,, Jo dobře tak ve 4," usmál jsem se a vyšel ke svému bytu. Celou cestu jsem přemýšlel o tom, když se otočil nechtěl jsem aby odešel chtěl jsem ho obejmout a už nikdy ho nepustit. Než jsem došel k sobě na nic jiného jsme nemyslel.