Tajné pouto

Part 8

Z pohledu Taehyunga: Byl jsem hrozně unavený z toho co jsem prožil a v mysli jsem neměl nic jiného. Ráno mě probudily sluneční paprsky, které prosvítaly skrz záclony. Pousmál jsem se a otočil jsem se ke svému spolunocležníkovi. Vypadal tak rozkošně, když spí jeho světle hnědé vlasy mu z části zakrývali jeho zavřené oči. Přimáčkl jsem se k němu co nejvíc a dlaň mu položil na tvář. Jeho koutky se trochu nadzvedly:,,Konečně si se probudil," řekl a pohladil mě rukou po zádech. ,,Jak to, že už si vzhůru?" ptal jsem se s údivem. Měl stále zavřené oči, ale nespal:,,Pokud máme jít do školy tak někdo musel stávat jako první." Uculil se a políbil mě do vlasů. ,,Ale co když dneska chci zůstat doma s tebou," posadil jsem se a koukal na něho. Konečně otevřel svoje kaštanově hnědé oči a podíval se na mě: ,,No dobře a co by jsi chtěl dělat?" přitáhl si mě za bradu k svému obličeji a políbil mě.,,No nevím mohli by jsme zajít někam ven třeba do kavárny nebo do parku." usmál jsem se na něj a polibek mu opětoval. Zasmál se:,, Ten park zní dobře." Pokýval jsem hlavou a snažil se nahmatat své teda jeho triko. Konečně jsem ho našel a oblékl si ho. Udělal to samé a vylezl z postele. ,,Kam pak jdeš?" chytl jsme ho za zápěstí. ,,Jdu postavit na čaj," otočil se na mě a obdařil mě letmým polibkem na tvář a zmizel ve dveřích. Usmíval jsem se než zmizel v kuchyni, ale i po tom co odešel přešel jsem do koupelny, kde jsem se osprchoval a upravil se. Když jsme vylezl z koupelny byl jsem jenom v trenkách. Došel jsem ke skříni a vytáhl si tílko a černé roztrhané rifle. Konečně jsem byl obléknutý a zamířil jsem do kuchyně kde u linky stál J-Hope a čekal až bude vřít voda na čaj. Šel jsem potichu k němu a zezadu ho objal. Usmál se a prsty mi přejel po mých rukách. Klapla voda a zalil čaj. Vzali jsme si je do obýváku a sedli si k televizi. Sedl jsem si mu do klína, protože seděl na turka a navíc se mi nechtělo být od něho ani na pět minut. Seděli jsme tam a koukali se na televizi hladil mě po vlasech a já se mu opíral o hruď. ,,Tak co půjdeme do toho parku?" zeptal se a já jenom s nadšením přikývl a zvedl se z jeho klínu. Šli jsme se upravit a obléct. ,,Připraveni na procházku do parku," usmál jsme se na něj, když jsme si oblékali kabáty a obouvaly boty. Vyšli jsme z mého domu a v ruku v ruce zamířili do nedalekého parku. Po cestě jsme potkávali spoustu párů, rodin a i záškoláků a zrovna dnes jsme oba dva do této skupiny spadali i mi. Konečně jsme došli do parku, všude bylo spadané barevné listí a na stromech jich už moc nescházelo. Na to, že by mělo být plno lidí v práci a ve škole, tak v parku bylo docela živo. Uviděl jsem malý stánek s kávou a hned jsem tam táhl J-Hopa. Vybral jsem nám kávu a J-Hopi to zaplatil. Chvíli jsme se procházeli než jsme zahlédli lavičku a zamířili k ní. Sedli jsme si a sledovali jak všichni lidé spěchají a neužívají si chvíle pomalého proudu jako mi dva. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a usrkával kávu.