Tajné pouto

Part 6

Z pohledu Taehyunga: Úžasné odpoledne s J-Hopem tolik si přál, aby to pokračovalo. Jen kdyby se tam neobjevil Rapmon. Nakrčil jsem nos, když jsem ho uviděl, ale i přesto jsem prožil úžasné odpoledne a pokaždé, když se na mě J-Hope podíval. Věděl jsem, že na tvářích se mi objevují rumělce z jeho dokonalého úsměvu. Rapmon odešel a já jsem taky už musel odejít. Oznámil jsem to J-Hopovi, ale ten z toho nebyl dvakrát nadšený. ,,Víš, že už musím jít. Řekl jsem mu, když mě natiskl na vchodové dveře. ,,Nemusíš jestli nechceš, můžeš tu přespat, oblečení tu máš,“ usmál jsem se, když to dořekl. ,,Jo no to mám, ale učení na zítřek nemám,“ odpověděl jsem a obmotal mu ruce kolem krku. Ukázal mi svůj dokonalý úsměvem, o kterém jsem mohl stoprocentně říct, že mě pokaždé odrovná. Usmíval jsem se na něj a on na mě. Svým obličejem se přiblížil k tomu mému. Jazykem mi objel kontury mých rtů a pak jemně skousl vrchní ret. ,,Neusnadňuješ mi cestu domů,“ konstatoval jsem po tom, co mě políbil. ,,Jak říkám nemusíš chodit domů.“  Odpověděl a rukou mi zajel pod triko, které jsem měl ještě půjčené, jeho dotyk mě donutil k vzdychnutí. Věděl, že se mi to líbí a proto jsem se vrhl na jeho rty, aby další vzdechy nebyli tak hlasité. Asi po deseti minutách našeho líbání jsme se od sebe odtrhli, abychom se mohli nadechnout. Pořád mi hladil záda, ale já věděl, že musím domů. ,,J-Hopi už vážně musím jít,“ řekl jsem se smutným tonem v hlase. Smutně se na mě podíval a políbil mě na čelo, o které se následně opřel. ,,Dobře, ale doprovodím tě,“ řekl a hned si oblékal bundu.,,Počkej, vždyť mám na sobě tvoje oblečení,“ poukázal jsem na fakt, že pořád vlastním jeho tepláky a triko. Ale moje myšlenky byly předem rozhodnuty, že jeho oblečení se nevzdám. ,,Klidně si je nech stejně mi tu zůstanou tvoje kalhoty a triku.“ Zasmál se na mě a já zčervenal na ten nejvyšší bod červeného odstínu. Pořád jsem tam jen tak stál, a když mi obléknul mikinu a poté mi podal ještě jeho bundu, skoro jsem nevnímal. Až když mi ji zapnul až ke krku a rukou mi znovu zajel do vlasů, které mírně rozcuchal. Chytil mě za ruku a vytáhl mě před dveře, které zamkl a svoji ruku pořád nechával propletenou s tou mojí. ,,Víš, že se mnou nemusíš jít.“ Zamrkal jsem na něj a on si mě jenom přitiskl blíž k sobě:,,Tebe bych teď v noci samotného nenechal jít jenom tak,“odpověděl a zastavil se semnou pod lampou. ,,Kdybych tě nechal jít samotného bál bych se, že by se ti něco stal a nikdy bych si to neodpustil,“ řekl a já se mu podíval do očí, které byly skleněné jako dětské kuličky, s kterými jsem si jako malý hrával. Nedokázal jsem mu na to nic říct, a proto jsem mu zabořil obličej do jeho hrudníku a on si mě jenom přitiskl blíž a políbil mě do vlasů. ,,Měli bychom už jít abys mi tu nenastydl,“ zašeptal do mých vlasů a já se jenom pousmál do je bundy. Odtáhli jsme se od sebe a vyšli jsme směrem ke mně domů.