Nepochopené charaktery

Nezačínej si s chybou.

𝙷𝚢𝚍𝚛𝚘𝚜𝚝𝚊𝚝𝚒𝚜

∙

Dokonalá rodina.

Dokonalej syn, dcera, matka i otec.

Byl jsem vychovanej k dokonalosti, tak, abych nikdy neudělal žádnou zbytečnou chybu.
V ničem.

Jenomže je sex s klukem chyba?

•

Tisíckrát mě táta zbil, někdy i pětkrát za den.
Počítá se obyčejný fackování? Asi ne. Nevim.

Žil jsem v obrovským domě plným krásných věcí. Od mramoru, až po nádherný bílý stáje, ovšem co z toho, když jste nešťastný?

•

Já si kurva vzpomínám jenom na nějaký útržky, než jsem si zlomil obě nohy.

Byl jsem na oslavě mýho známýho,
když to začlo.

V ten večer jsem se díval do očí jemu. Jenom jemu, zatímco seděl opodál a pozoroval mě, jak se vlním v záři těch barevnejch světel.

Věděl jsem, že to zabírá, že nade mnou přímo slintá, proto jsem se vlnil a provokativně zvedal ruce nad sebe ještě víc, tak, aby vynikla každá část mýho těla.

Byla to už taková doba, co se na mě někdo takhle díval. Jako by mě znal, jakoby znal to, co já sám ne.

Právě on pracoval v našem domě, jen chvíli.

Rodiče mu vcelku věřili, a tak usoudili, že by nebylo špatný, kdyby na mě na oslavě dohlížel, což skutečně splnil... možná až moc.

V tu chvíli, v tu osamocenou chvíli jenom pro nás dva se od sebe naše zraky neoddělily ani jednou. Bylo to tak zvláštní a zároveň tak úchylný.
Líbilo se mi to. Sakra.

•

Druhej den se mě rodiče ptali, jak jsem si užil oslavu. Hahaha, výborně. Nevnímal jsem žádnou zasranou oslavu, vnímal jsem jeho.

Vnímal jsem jeho pohled, co mě probodával celej ten večer.

Saly.

Jsem divnej, strašně. A strašně mě to baví, páč je to to, co mi v životě tak moc chybí.
Nějaká podivnost, něco, co mě tak zvláštně vzrušuje. Chybí mi to.

•

Bavil jsem se s nim, každej den jsme prohodili aspoň jedno debilní slovo, nebo na sebe jenom nenápadně mrkli, aby si toho nikdo nevšim.

Někdy jsem kolem něj běhal, v bezpečný vzdálenosti. Byl jsem jako ty malý kameny, co lítaj kolem planety Saturn.

A pak mi to došlo.
Saturn, to je to,
jak mu budu říkat.

Jednou jsem měl možnost mu tohle říct. Říct mu to, jak ho oslovuju,
a proč se mi to tak moc líbí.

On se usmíval. Panebože, že by byl takovej libovej úchyl jako jsem já?

•

Šlapal závod na kole, kterej skoro vyhrál. Chudák, byl tak nasranej, když zjistil, že není mezi prvníma.

Jakmile jsem ho viděl, musel jsem políbit jeho zpocený rty. Trochu mě od sebe odtrhnul, páč se leknul, bylo to hezký.

Táhnul mě za ruku do obchodu, kde pracovala jeho máma. Úžasná ženská. Přežila něco, co by snad nepřežil nikdo. Neuvěřitelně silná a milá osoba, která rozdávala radost i potom,
co se jí stalo. Kora.

Osud jí přál.

•

Blížil se večer a já přesně věděl, co bude následovat. Zkontrolovali jsme dům, rodiče byli v prdeli. Všechno bylo jenom pro nás.

Celej obejvák, celá moje velká ložnice s obrovskou postelí. Uh.

V ten večer mi bylo všechno jedno.
Chtěl jsem jenom jeho. Jeho dech, jeho zvrácený ruce, který mi drtily zápěstí a držely pod krkem, zatímco jeho jazyk zkoumal moje tělo.

Chtěl jsem víc, páč jsem byl zvyklej na násilí z domova. Chtěl jsem, aby mě bil, bože.

Sakra, všechno je špatně.
Je to chyba.
Já jsem chyba.

On se vždycky choval tak hezky.

•

Každej zasranej den v tejdnu jsem musel makat. Jezdil jsem parkur, jako děcko jsem to měl moc rád, jenomže teď?

Vydělávám fotrovi prachy, on z toho má ovoce.

Znáte ten upřímnej líbeznej pocit, kdy zjistíte, že jste se zamiloval? Já jo, sakra.

Nevnímal jsem okolí, jenom jeho, zase.
Hlavou mi kolovalo tisíce myšlenek, jak by mě mohl ohnout. Bože, to je tak dobrý.

Můj kůň z ničeho nic zabrzdil u předposlední nejtěžší překážky, která vedla z kopce a přehodil mě vší silou přes sebe.

Byla to odporná bolest, kterou si teď naštěstí už tolik nepamatuju.

Moje nohy byly rozdrcený. A ani se jim vlastně nedivim. Padal jsem z toho zasranýho kopce dlouho, dokud jsem se o ně nezaháknul o plot.

S pomocí mojí váhy a fyziky jsem
si je obě zlomil.

•

Bylo mi strašně zle, na lůžku za mnou přicházeli jenom rodiče, který na mě strašně vždycky řvali, páč už jsem nemohl vydělávat prachy. Ale kde byl Saturn?

Když jsem se dal svým způsobem do pořádku, bylo mi oznámeno, že už nikdy nebudu moct chodit normálně.

A měli pravdu, do prdele.

Dorazil jsem domů po nehorázně dlouhý době. Zajímala mě jenom jedna věc, kde je Saturn?

,,On se zabil." oznámila mi chladně matka.

To je to, když si někdo něco začíná s chybou...

To je to, když berete věc tak důležitou a krásnou jako samozřejmost, a přivedete ji k smrti.