Existuje pár lidí/jedinců, kteří jsou prostě jiní. Málokdo, nebo skoro nikdo je nedokáže pochopit, ovšem proč tomu tak je? Jsou často nazýváni blázny, šílenci, idioti, potrati nebo dokonce úchyly.
Myslíte, že patříte mezi ně?
..protože já ano.
•
...
Naše srdce uschnou a splynou se zemí tak, jako naše těla.
...ale zlato nikdy.
Zlato a diamanty jsou věčné.
•
𝓕𝓲𝓻𝓰𝓻𝓸𝓿𝓮
5 let.
Náš otec nás hypnotizoval - namlouval nám, že je kolem nás oheň, prý jsem měl vědět proč. Ovšem jeho dotek byl chladný jako jeho oči.
,,Proč byl kolem nás, tati?" - já, jako pětiletý.
,,Aby tě vždycky spálil, když budeš dělat nějakou pitomost. Myslel jsem, že jsi chytřejší, že jsi to konečně pochopil, nať, asi ne." bezcitně ohrnul nos a odešel do vedlejší místnosti.
Takže to znamená žít celý život ve strachu a napětí? S tím, že uděláte něco, za co budete potrestáni?
'Jsi divnej, sakra!' 'Zvedni se, zaber!!' 'Přestaň fňukat, zatni zuby, seš chlap!' 'V žilách ti koluje zlatá krev! Tímhle způsobem nikdy nic nezískáš!"
Jsem chlap.
•
S mým bratrem jsme mapovali terény a trasy, kde by se údajně mohlo nacházet zlato.
Měli jsme v rodném znaku divočáka, tedy nezkrotného bojovníka, sílu odvahy.
🐗
Sons of Golden wild boar. Tedy synové jednoho z největších slunečních symbolů a silného mužského principu.
🐗
Můj bratr - Francis, měl k mapování nechutný odpor. Nechápal jsem ho, je to přece naše povinnost.
Otec nás hlídal; chtěl nám uřezat palce a nahradit je peřím s inkoustem. Z tras, které jsme studovali nás potom zkoušel, a za každou špatnou odpověď nám ponořil hlavu na dvě minuty do plné vany horké vody. Pokud špatných odpovědí bylo hodně, mohli jsme klidně pod vodou umřít. Utopit se.
,,Kdo vás bude chtít, když nic nebudete mít? Musíte prodat svoje srdce i tělo. Tedy hlavně srdce..." jeho hlas utichl, když si z vnitřní kapsy ze saka vytáhl prasečí srdce.
Francis si zakryl obličej. Byl o rok starší.
Já se bez jediného mrknutí koukal a sledoval, jak ho přehazuje z dlaně do dlaně.
•
14 let.
Přitáhnul jsem domů divočáka na hřbetě. Francis přišel s prázdnou.
Touhle dobou jsem dostal svůj první diamant od matky, který obdržela, když ulovila svého prvního divočáka. Předává se z generace na generaci.
V ten den Francis malém zemřel. Otec ho držel ve vodě velmi dlouho, byl z něj neuvěřitelně zklamaný. Poté ho poslal do sněhu ven, a věřte mi, že tady na severovýchodě je brutální zima.
,,Proč jsi mi nepomohl?" stíral si napůl zmrzlé slzy, zatímco seděl na zídce pokryté ledem. Koukal jsem na něj povýšeně z balkónu našeho velkého domu ze dřeva.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Měl sis pomoct sám, jsi chlap."
Můj pohled na něj se ten den změnil. Podceňoval jsem ho při každé činnosti, při každém úkolu, při každém nákresu trasy.
Pod jeho vlasy bylo tolik jizev a popálenin od bití, škrcení a držení v horké vodě. já byl vždy lepší než on. Ve všem.
To byla válka srdcí.
•
19 let.
Otec byl velmi starý, pomalu umíral, proto převzala jeho žezlo matka.
Zatímco mi pročesávala mé dlouhé bílé vlasy, Francis pracoval na dvoře a ve městě. Já se mezitím naučil dokonalé lukostřelbě a střelbě z pušky.
Všechno vypadalo dobře, všechno mi vycházelo, protože jsem byl jednoduše lepší než můj bratr! Za tu dobu jsem dostal nespočet překrásných diamantů, a konečně, poprvé v životě, zlatou cihlu.
•
S Francisem jsme se odcizili. Každý náš rozhovor končil hádkou, ovšem matka nám navrhla něco, na čem bychom se mohli podílet. Po smrti otce jsme dostali úkol najít více zlata ve zmrzlých krajích, kam chodí jen ti nejzdatnější a nejsilnější.
Na počátku těchto krajů je malá otevřená zóna, kde můžeme načerpat síly a vyspat se, ale pokud se jednou vydáme do neznámých oblastí, už se nemusíme nikdy vrátit.
,,Tisíckrát jsem ti říkal, že to děláš všechno špatně."
,,A já jsem tě snad tisíckrát poslal do prdele, Erneste."
,,Nikdy ne nahlas."
,,Uh, v hlavě."
,,V hlavě? Hah, aha." zahořkle a povýšeně jsem se zasmál. ,,To má asi stejnou cenu jako tvoje srdce."
,,Přestaň." bouchnul pěstí do stolu. ,,Přestaň už kurva mluvit o těch srdcích."
,,O co ti vlastně jde?"
,,A o co jde tobě, Erneste?! Máš všechno, co chceš. Všechno."
,,Máme zadanej úkol, kterej přijmeš, bez jakýchkoliv vzpurných gest nebo slov." tímto jsem ukončil konverzaci a šel se připravovat na cestu. Věděl jsem, že to přijme a udělá, poněvadž na nás čeká potom obrovská odměna v hodnotě obrovského množství zlata, o které ještě nevěděl.
