Existuje pár lidí/jedinců, kteří jsou prostě jiní. Málokdo, nebo skoro nikdo je nedokáže pochopit, ovšem proč tomu tak je? Jsou často nazýváni blázny, šílenci, idioti, potrati nebo dokonce úchyly.
Myslíte, že patříte mezi ně?
..protože já ano.
•
...
Ovšem co když je tohle všechno špatně? Co když se ho náhodou, jen lehce, prosím, opravdu jen lehce...dotknu?
Ne. Přestaň. Napomenul jsem se, jako kdybych si skutečně sám sobě odepíral štěstí.
To byla válka, kterou jsem vedl sám se sebou.
𓆌
Hleděli jsme si do očí, oba jsme byli v klidu, jako bychom mezi sebou konečně dokázali najít rovnováhu. Nebo spíše jen já. Projížděl jsem ho očima od hlavy až k patě; ležel tak, že měl ponořenou polovinu obličeje a svůj vrchní ret jen 'opíral' o hladinu vody. Měl příjemný nevinný úsměv, který v tu chvíli patřil jen a jen mně. Byl tedy skutečně tak nevinný?
Zavřeli by mě, kdybych ho chtěl pokousat až do krve?
Nedokázal jsem nalézt správná slova; myslím, že by měl promluvit on. Ovšem on se jen usmíval s přivřenýma očima a prohnutými zády v té horké vodě plné soli.
,,Um.." sklopil jsem zrak. Civěl jsem nervózně do podlahy. ,,Já...prostě..." cítil jsem, jak mě naopak jeho oči probodávají a vyzívají k tomu, abych strčil ba jen prst do vody. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem absolutně netušil, jak se vlastně cítím. Ty pocity, které mnou procházely byly jiné, byly zkrátka cizí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mám možná chuť ho utopit.
,,Mám chuť tě utopit." vypadlo ze mě, zatímco jsem se pevně chytnul okrajů vany oběma rukama. On zůstal ležet v té samé poloze, vnímal jsem jeho nahé tělo, kterého jsem se tak moc chtěl dotknout. ,,Do toho." zašeptal. Nemohl jsem uvěřit tomu, co právě řekl; on mě vyloženě pobízel? Nedokázal jsem dál snášet jeho pohled, ten jeho mizerný pohled plný klidu. Obešel jsem v rychlosti vanu tak, abych měl ruce na jeho ramenech; vnímal jsem jeho jemnou mokrou kůži, o kterou jsem je opíral. Přejel jsem mu několikrát tam a zpět po klíčních kostech, měl při tom lehce zakloněnou hlavu. Pohlédl na mě, jakoby po mně požadoval polibek. Poklekl jsem k němu a nechal ho, aby si opřel hlavu o mé rameno.
Bylo ticho. Dlouho.
Objal jsem ho. Prsty mi po jeho hrudi sjížděly tak dlouho, dokud jsem nestiskl rukama jeho malá žebra. Můj horký dech putoval od jeho ramene až po krk k uchu, kde jsem několikrát otřel svůj nos. Mé prsty pociťovaly jeho naskakující husí kůži, která mě tak neuvěřitelně provokovala a vzrušovala.
Pohlédl znovu na mě. Chytnul mě jemně za bradu a přitáhnul ke svým rtům. Nedotýkali jsme se jimi, jen jsme vnímali energii mezi námi. Lehce na mě foukl, poté nasadil široký úsměv a chtěl mě políbit. Já se prudce odtáhl. Odtáhl jsem ruce z jeho těla, byl jsem v šoku.
,,Ty jedna špinavá děvko." vyhrkl jsem a dal mu facku. Nedokážu přesně popsat to, jak jsem se v tu chvíli cítil, můj žaludek byl stažený a opět se mi chtělo zvracet.
Po chvíli, kdy jsem na něj jen civěl, jsem přistoupil znovu k němu. Opět ho chytl a začal znovu putovat po jeho těle, ovšem tentokrát agresivněji. On se nijak nebránil; nedokázal jsem si představit, jak se v tu chvíli musel cítit. I přes to se však ode mě nechal znovu osahávat tak jako před tím. Sjížděl jsem stále níž a níž k jeho rozkroku, kde mě chytl za zápěstí a zastavil. Jeho oči značily jasný důrazný nesouhlas, ovšem já se neudržel, přendal jsem své ruce opět na jeho ramena a vší silou ho strčil pod vodu. Nemohl se hnout, neměl proti mě sílu - přece jen, byl o hlavu menší než já. Nejdříve byl v klidu; myslím, že čekal, že něco takového udělám, ovšem potom sebou začal bezmocně trhat a cukat, poněvadž se nemohl nadechnout. Držel jsem ho pod vodou velmi dlouho dobu, než jsem ho nakonec vytáhl a hned na to ho znovu silně uhodil do tváře. Dopadl čelem na mramorový lem vany. Neztratil vědomí, byl jen v šoku.
,,Tak malá děvka nám bude plakat?" zvýšil jsem na něj svůj přísný hlas a chytl ho za vlasy tak, aby mi hleděl do obličeje. Jeho oči byly zavřené, nechtěl mě vidět. Z jeho rány na hlavě proudila krev - vzrušovala mě bolest a absolutní bezmoc. Spatřil jsem, jak mu ze zavřených očí stékají slzy, které dopadaly na vodní hladinu.
Nemluvil. Nevydal ani hlásku.
Poté co otevřel oči, jsem zkameněl. Přestal jsem poslouchat chtíče uvnitř sebe a pohladil ho po tváři. Začal jsem se třást, myslel jsem, že se na místě sesypu; on v rychlosti vylezl z vany, vzal velkou osušku z jemné látky, přisedl si na zem ke mně a oba nás přikryl. Pevně mě objal.
Necítil ke mně tedy žádnou zášť ani po tomhle incidentu? Jak je to možné?
,,Však.." nadechl jsem se." ,,mě za tohle musíš nenávidět." ,,Zkus chvíli nemluvit." řekl klidně a pohladil mě po vlasech. Já měl opřenou hlavu o jeho hruď a poslouchal jeho srdce. ,,Zkus někdy odpustit sám sobě." zašeptal a opřel svou hlavu o tu mou.
