Sedím ve Finnickově obýváku a v třesoucích rukách svírám hrnek s čajem. Haymitch nemohl umřít. Ne on žije.
Finnick mě hladí po ruce. Najednou zazvoní telefon.
"Musím to vzít."
"Uhmmm...."
Jde do předsíně a zvedne to. Asi si neuvědomuje, že mluví nahlas takže vyslechnu vše co odpovídá.
"Jojo.....Skočila....Je tady....Dobře....Dnes večer....Uhm....Budeme tam včas."
Co to má znamenat?
"Effie!"zavolá na mě Finnick.
"Ano?"
"Dnes musíme odjet."
"Kam?"
"Do dvanáctého."vchází do obýváku.
Na sucho polknu.
"Na...pohřeb."zašeptám.
Jen kývne.
"Musím si jít sbalit věci."
"Ne. Jdeme hned."čapne mě za ruku a už jsme na cestě na nádraží.
Jsme tam akorát, protože vlak zrovna přijíždí. Nastoupíme a vlak se rozjede směr dvanáctý kraj. Sedám si na jednu pohovku. Za necelých osm hodin budu stát u rakve mé životní lásky. Možná, že kdybych ho nechala tenkrát mluvit, když mi volal byl by teď tady. Zdraví a živý. Pokládám si hlavu Finnickovi na rameno a usínám. Probouzím se s pláčem a křikem zároveň.
"V pořádku Effie. Nic se neděje byl to jen sen."
"Už tam budeme?"vzlyknu.
"Ano."
Vlak sebou škubne a my vystupujeme na nádraží dvanáctého kraje. Je tma. Jdeme pěšky do Vesnice vítězů. Před branou vidím dvě postavy, když nás zpozorují jedna uteče pryč.
"Effie!"volá na mě Peeta."Pojď budeš spát u mě."
Pustím se Finnicka a jdu k Peetovi. Bere mě kolem pasu a já se o něj opřu.
"Peeto...kdo...?"Z očí mi začnou téct slzy.
"Já a Katniss..."zašeptá."Budeš spát u mě. Ráno tě vzbudí Katniss a společně s Johannou tě připraví."
"Katniss?!...Připraví?!"
"Neboj se je v pořádku. Nic ti neudělá. Půjčí ti šaty a s Johannou ti se vším pomůžou."vcházíme do jeho domu. Celý dům voní čerstvým chlebem. Z obýváku slyším pár hlasů. Vejdeme do obýváku a já vidím Katniss, Johannu, Cinnu a Katnissinu matku.
"Ahoj Eff"zdraví mě všichni.
Kývu jim na pozdrav. Všichni se pomalu vytrácí dokud tam nezbude jen Katniss, já a Peeta.
Katniss mě obejme.
"Omlouvám se...Měla jsi pravdu. Peeta je ten pravý. Omlouvám se za všechno co jsem ti provedla."
"Odpouštím ti...Přeju vám to...Jestli mě teď omluvíte půjdu si lehnout."
"Samozřejmě."pouští mě Katniss.
"První dveře v levo. Máš tam všechno připravené. Dobrou noc."
"Dobrou Eff."
"Dobrou i vám."odcházím nahoru. Převléknu se do pyžama a lezu si pod deku. Jediným zdrojem světla v tmavém pokoji je měsíc jehož světlo dopadá na mou tvář. Zavírám oči a skouším usnout.
Najednou ucítím dotyk na své tváři. Otáčím se a koukám do jeho stříbrných, krásných očí. Zvednu ruku a pohladím ho po neoholené tváři.
"Proč jsi mě tu nechal? Proč?"Z očí se mi vykutálí slzy.
Přiloží mi prst na rty."Ššš..."
Začnu pěstmy bušit do hrudi."Proč si mě tu nechal?!??"opakuji. Jeho paže mě obejmou. Začnu mu vzlykat do košile. Voní stejně tak jak si to pamatuji."Škoda, že je to jen sen."
"Kdyby to nebyl sen. Vzala by sis mě?"
"Ano."
"Dobře...Spinkej."zašeptá a položí mě na postel. Jemně mě políbí na rty."Ještě se uvidíme."
"Kdy?"
"Až přijde čas princezno."A odejde.
Všechno na mě dopadne a já usnu. Vlastně už jsem musela spát. Tohle byl jen sen. Pouhý výplod mé fantazie. Kéž by nebyl...
