Myslím, že bych mohla říct, že jsem šťastná. Ale já to nechci říct. Ano na jednu stranu jsem našla svého prince jímž se stal Haymitch a já si jsem jist, že on je ten pravý, ale na druhou stranu mi něco chybí. Nevím co ani proč, ale je to něco co potřebuji a nebudu úplně šťastná dokud to nebudu mít.
"Eff děje se něco?"vytrhuje mě z mého přemýšlení Haymitchův hlas.
"Já...ne...Jen....zamyslela jsem se."motám se do vlastních slov. Opřu si hlavu o jeho hruď.
"Mám hlad, nepůjdeme se najíst ?"
"Jo...jo půjdeme."kývu.
"Dobře. Potkáme se tam."
Jen kývnu.
**
Dávám si načas. No dobře nevím co si mám vzít na sebe. Nakonec zvolím šaty s květinovým, ve kterých si připadám jak nějaká lesní víla. Odcházím do jídelny a uvědomuji si, že jsem tu s Haymitchem samy. Prý se vratí až večer, protože jdou na nějaký večírek.
Vcházím a Haymitch už sedí u stolu. Pokládám mu dlaně přes oči.
"Kdo je to?"trylkuji.
"Ježíšek?"zabručí."Jsme jediný ve vlaku, když nepočítám avoxe, a ty uděláš takovouhle pitomost."
"No tak promiň."řeknu ublíženě a sedám si naproti němu. Nandám si nějaké jídlo na talíř a začnu se v tom nimrat. Haymitch si povzdychne.
"Effie."natáhne se k mojí ruce.
"Nech mě."zasyčím.
Něco málo sním a pak si jdu sednout do křesla a pouštím si televizy. Rozhodla jsem se Haymitche ignorovat.
Sedne si vedle mě. Pokusí se mě chytit za ruku, ale já ji stáhnu a položím si jí do klína.
**
Vydržela jsem ho ignorovat celý den. Už, už jsem povolila, když mě prosil a naříkal ať s ním zase mluvím, ale vydržela jsem. Večer jsem ho ani nepustila k sobě.
**
Už třetí noc se budím s křikem. Všimnu si jak se něco myhne ve tmě.
"Haymitch...?"
Dalsi kapitola dekuji za opet krasne komentare a votes. Omlouvam se za chyby. I hope you like it. xoxo Jull
