O pár týdnů později
Myslela jsem, že to třeba po týdnu přestane. Ale Haymitch byl tak pečlivý, že s mým srdcem odvedl prvotřídní práci. To jen tak hned někdo dohromady nedá. Dneska je venku krásně. Slunce svítí a moře je celkem klidné. I tak má divný pocit, že se něco stane. Najednou někdo zazvoní u dveří až leknutím nadskočím. Jdu otevřít.
"Finnicku!"usměji se."Co tady děláš?"
"Nechceš se jít projít?"řekne a ve tváři se mu objeví divný výraz.
"Samozřejmě."kývnu. Jdeme po pláži bosky a voda nám chladí rozpálená chodidla.
"Děje se něco?"
"Vlastně...ano."
"Tak povídej."
"Jde o Haymitche."
Co je s ním? Je v pořádku? Co se stalo?!
Effie Haymitch už tě nezajímá.
Ale kuš. Zajímá! Stále ho miluju a na tom se nic nemění."Je mi to tak strašně líto Effie..."Finnickovi se v očích objevují slzy.
Ne, ne, ne, ne, ne, ne!!
"Ne!"vykřiknu."Co se stalo?!"
"Byl opilý a spadl ze schodů."
Z očí se mi hrnou slzy."To né. To není možné!! Lžeš!"Hroutím se do písku."Haymitch není mrtvý!!"
Ne Haymitch nemohl umřít. Nemohl. Žije! Vím to! Finnick mě hladí po ruce.
"Omlouvám se..."