Jdu si vzít něco k jídlu. Pořád mě trápí to co říkal Haymitch. Nechápu to. Jdu si s talířem sednout do obýváku a pouštím si televizy. Když dojím položím talíř na konferenční stolek. Hlavu si položím na polštář a usnu.
Probudí mě rána. Jdu se podívat za Haymitchem. Otevírám dveře. Na zemi leží rozbitý hrníček od čaje.
"Haymitchi?"zašeptám do přítmý. Z nejtmavšího rohu místnosti se ozve bolestný sten a na to hned vzlyky.
"Haymitchi."řeknu starostlivě a jdu k němu.
"Jsem zrůda."řekne a vydá ze sebe zvuk jako zraněné zvíře. Sednu si před něj. Natáhnu k němu ruku a odhrnu mu zpocené vlasy z čela. Pořád má horečku.
"Copak se děje?"ptám se.
"To všechno kvůli mě. Zabili mojí rodinu kvůli mě. Po mém podfuku se silovým polem je zabili a já s tím nic neudělal! To já je zabil. Je to moje vina."vzlyká.
"Haymitchi...Nemůžež za to. Prosím nebreč."cítím, že mám na krajíčku. Bolí mě, když ho vidím takhle trpět.
"To já..."
Obejmu ho."Haymitchi. Není to skutečné. To jenom kvůli té horečce. Pojď si lehnout."Pustím ho a vytáhnu ho na nohy."Přinesu ti prášek."řeknu a nechám ho sedět na posteli. Dojdu do kuchyně pro prášek a vodu. Vracím se zpátky. Pořád sedí na posteli a vzlyká. Podám mu sklenici a prášek. Vezme prášek do pusy a zapije ho vodou. Položí sklenici na noční stolek.
"Vyspi se."zase mu odhrnu vlasy z čela. Chytne mě za ruku.
"Zůstaň tu se mnou."zašeptá.
"Dobře."přikývnu. Lehne si a stáhne mě k sobě. Hlavu si položím na jeho hruď. Obejme mě.
"Dobrou noc."řekne.
"Dobrou Haymitchi."
