You will Be Mine [Han Jisung]

-16-

Byl to Minho.

,,Promiň. " řekla jsem mezi vzlyky a mířila pryč.

Minho se koukl za sebe na Jisunga a mířil zpět ke mě.

Zastavil mě před školou už i s taškou což mě překvapuje kde ji vzal.

,,Mayo je mi to líto. " dál mi ruku na rameno.

,,Mě víc. Nejhorší na tom je že ho fakt miluju a on si ze mě celou dobu dělal srandu. Víš jak to bolí? " objala jsem ho. Neřešila jsem že je to jeho kamarád a že je nejspíš stejný ale teď jsem potřebovala obejmout.

,,Já vím  jaký to je když někoho miluješ ale on ti lásku neopetuje. Ale s Jisungem jsem dost dobrej kámoš. A musím ti říct že si říkáme všechno a dokonce i tohle. Řekl mi o tě sázce a o tom co by se stalo kdyby prohrál. To ti ale podle mě musí říct sám. No ale říkal mi že má problém a dost velkej. " zarazila jsem se a přestala ho obijmat.

,,J-Jaky problém? " on se na mě usmál.

,,Řekl mi že má problém v tom že se cituji: do tebe zkurveně hodně zamiloval a nechce ti ublížit. Proto ti to neřekl aby ti neublížil a věř mi že on tě miluje jak nikoho. " ukápla mi další slzička

,,To je hezký ale tak proč mi to neřekne sám? A navíc já mu jen tak neodpustím. Víš jak to bolí? Hodně moc. A omluv mě ja jdu už domů. "
Odešla jsem a ani se neohlížela.

Po pár minutách jsem byla doma jelikož jsem šla  rychle.

Proč mi to udělal?