You will Be Mine [Han Jisung]

-13-

Přiblížil se k memu uchu.

,,Nechceš dneska za školu? Užijeme si spolu hezký den. Co ty na to? " dořekl a dál mi pusu na líčko.

Mnou přejela husina po celém.

,,J-Já nevím. " pořád jsem se mu celou dobu dívala do očí. Do těch jeho krásných očí. Nejradši bych byla kdyby ta pusa nebyla na líčko, ale na pusu-stop.

,,T-Tak j-jo. " on se usmál jako malé dítě.

,,Jako fakt? Tak jo tak jdeme pojď. " chytil mě za ruku,propletl si se mnou prsty a mířili jsme mimo školu.

Byla jsem úplně v tranzu a jen jsem mířila tam kam mě Jisung táhl.

Normálně jsem si fakt myslela ,že nám to fakt vyjde.

Jisung se zastavil a já taky. Před námi stála úplně překvapená Nika s Chanem. Měli propletene ruce.

,,Co to? " zeptala jsem se jelikož jsem ji nemusela s Jisungem nic vysvětlit.

,,N-No m-my... " Nika se zakoktala, ale Jisung nás zachránil.

,,No to si holky vyříkáte potom. My už musíme....jít. " už mě zase táhl ale teď nás zastavil Chan.

,,Hele, ale škola je tamhletím směrem. " jako really? On si myslí, že to nevíme?

,,Hyung myslíš, že to nevíme? Mějte se vy hrdličky. " a odešli jsme.

Zastavili jsme na takovém rozcestí. On se na mě podíval.

,,Už jsem ti řekl že tě mám rád? " do mojich tváři se dostala červeň.

,,Jo. " pousmala jsem se.

,,Tak jo a jsi jediný člověk koho jsem měl takhle kdy rád takže....pojď se mnou. " nikdy mě nenechá domluvit.

Došli jsme k takovému potoku v lese. Byly kolem listnaté jabloně ale jelikož byl březen tak ještě nebyly rozkvetlé. Bylo tu krásně. Jabloně které byly krásně v řadě, krásný čistý potůček, kolem řeky tak různé porozhazovane kamení a na tomhle krásném místě jsem s jedním krásným člověkem.

,,Víš jak je různě ve filmech a knihách,že hlavní postava má nějaké své tajné místo? Tak já jsem teď jako kdyby hlavní postava a druhé hlavní postavě což jsi ty, prozrazuji tohle místo. Nikdy jsem to nikomu neukázal a snad u tebe teď nejsem já nevím nějaký slaboch nebo něco ji-" zasekne se jelikož ho už objimám v silném objetí.

Kdyby jsem byla jeho holka umlčím ho polibkem, ale na to si hošánek musí počkat.

,,Je tu krásně a jsem ráda, že mi tak věříš a že mi prozradíš svoje tajné místečko. "

,,Od teď tu chci chodit už jen se svou holkou. Nechtěla by jsi..."

,,Je to teprve druhý den. Musíš si ještě pár dní počkat. Však si pamatuješ podmínky ne? " usměje se a tak se dostaneme ven z objetí.

Nějakou dobu tam sedíme a povídáme si a pak už si řekneme, že je nejlepší jít domů. Snad nás nevyhodí ze školy ale to teď neřešíme.

,,Tak jsem si to opět moc užila tak se měj hezky. " obejmu ho.

,,Já taky a ty se měj taky hezky brouku." rozloučíme se a odejdu.

Zrovna když odemykám dveře mě něco zastaví.

Co to je?