Let me be the light || TangJae, XingKun

1. část

Tanghao

Dřív mi to nevadilo. To já si to vybral, vybral jsem si to, že budu sám a vyhovovalo mi to. Ale čím starší jsem, tím víc mě sžírá ta samota, to, že se nemám za kým vracet, nemám za koho utrácet a nemám se na koho těšit. Bláhově jsem si myslel, že mi to vyhovuje, že přesně tak to chci. Ale jakmile se překlenulo mých 30 let, tak jsem si uvědomil, že... Ah sakra, už zase.

Sedím v autě a projíždím mechanicky křižovatkami a cestami, které znám. Které jezdím každý den. Zaparkuju u supermarketu, stejně jako vždycky, nakoupím věci na večeři, koupím pivo, všechno, co je potřebné. Ale v hlavě se mi to pořád honí, pořád a dokola. Co vlastně chci? Koho bych vlastně chtěl? Nejenomže v mém okolí není nikdo nezadaný, ale není v mém okolí ani nikdo, kdo by mě nějak okouzlil, kdo by mi vyrazil dech, kdo by mě donutil na něj myslet. Zároveň potřebuji poznat někoho, kdo rozzáří můj svět, někoho, kdo mě donutí chodit z práce dřív, nedělat přesčasy, někoho, s kým když budu, tak sám doma tipnu pracovní hovor a nebudu práci brát domů. Vezmu nákup domů, doma je ticho, jako vždycky.

Bydlím s mladším bráchou Yixingem, zatímco já jezdím domů kolem 18:00, tak on většinou až v 20:00. V několika věcech jsme tak stejní a v mnoha věcech tak jiní. On je například jedničkou v seznamování, nemá problém se seznámit kdekoliv a kdykoliv. Zahltí vás komplimenty a působí sebevědomě a klidně. Já...já mám pocit, že působím nudně, možná je to tím, že si přijdu nudný. Nenacházím důvod dělat se zajímavým. Oh, bože. Začnu dělat večeři a moje hlava pořád jede. Vždycky mě to jednou za čas chytne. Brácha nikdy moc nebyl na dlouhodobé vztahy, většinou spíš na ty kratší, ale já...spíš než sex bych chtěl opravdu s někým chodit, mít někoho po svém boku, moct se o někoho starat. Jenomže...jak si mám sakra ve svým věku někoho najít?!

"Čau," zařvu od kuchyně, když slyším, že klapli dveře. "dneska seš tu nějak brzo." Je teprve sedum, tak mě překvapuje, že už je doma.

"Jo, porada byla kratší." Dojde do kuchyně a jde vidět, jak nasává vůni večeře. Všechno nachystám, bože, někdy si připadám, že jsme jako dva staří zhýralci, i jemu táhne na 30 a pořád nemá nikoho na stálo. Naše máma už si škube vlasy z toho, že jí snad nikdy nikoho nepředstavíme.

"Volala mi Melissa." Uslyším hned po tom, co se ozve jeho hlasité oddechnutí, když se zhroutí na sedačce. Melissa, naše kamarádka z dětství. První osoba, která věděla, že jsme oba na kluky a jediná, která se nám vždycky energeticky snažila někoho najít a nikdy jí to nevyšlo.

"Hm? A jak se má? Dlouho se neozvala, už se vrátila z Londýna?" začnu se vyptávat, zatímco chystám večeři na stůl. Pokud je něco, co dodržujeme z toho, co nás naučila máma, tak je to společná večeře. Alespoň ta, nic jiného společně nestíháme. "Bude se vdávat." Usměje se a sedne si ke stolu, překvapeně se zasměju. "Jsme samozřejmě zvaní, má to na Kanárských ostrovech, pro nás a pro pár dalších je zaplacený zájezd už týden před svatbou, takže letíme za tři dny." Pozvedne na mě obočí a já div neupustím hrnec s polévkou.

"A co tam jako budeme my dva týden před svatbou dělat?" nechápavě se na něj zadívám a pozvednu obočí. Balit kanárky? Oh, zní to divně.

"No, jednak jí budeme pomáhat," pokračuje. "a ano, řekl jsem jí, že doprovod nemáme a ona říkala, že nejsme jediní, takže nám nějakej doprovod přidělí, to na tu chvíli zvládneme." Zasměje se a já si povzdechnu. Nejsem si jistej, že chci na takovej výlet, a že chci nějakej neznámej doprovod.

"Nevím, jestli je to dobrej nápad." Sednu si ke stolu a povzdechnu si.

"Jsi na to už moc starej nebo co?" pozvedne Yixing obočí. "Tohle je šance, aby ses s někým seznámil, co chceš jinýho dělat? Dáš si inzerát, sbalíš prvního zhýralce, kterýmu se budeš líbit a budeš s ním jenom proto, abys nebyl sám?" rýpne si do mě a vítězně se zachláme, když se pod náporem jeho slov ošiju.

"Jsi děsnej," Uštknu se. "navíc ty problémy se seznamováním nemáš, měl jsi už tolik známostí." Protočím oči.

"To je právě to," povzdechne si. "já už taky nechci tohle, brácho. Chtěl bych taky někoho na stálo, jenomže jde to snad? Potřebuju někoho, kdo mě bude brzdit, někoho, kdo se mnou hned nevleze do postele, protože jakmile se s někým vyspím, tak mě to prostě přestane bavit." Povzdechne si.

"A jakou máš proboha jistotu, že zrovna tam někoho poznáš?" pozvednu obočí. "Melissa má dost dobrý kamarády." Zachláme se Yixing a já s ním bohužel musím souhlasit. Pokud má někdo opravdu hezké kamarády, tak je to opravdu ona. Ale já se nikdy nedostal do situace, že bych měl možnost se seznámit s někým, koho ona zná.

Po večeři si dáme pivo a sedneme si k nějakýmu filmu, bylo to celkem nezáživné, nějaké ožehavé romantické téma, kde hrál hlavní roli věkový rozdíl. Ani jsem to moc nevnímal, ani jsem nad tím nepřemýšlel, dokud na to Yixing neuhodil.

"Přemýšlel jsi někdy, že by sis našel někoho takhle mladšího?" pozvedne na mě významně obočí.

"Nevím," povzdechnu si. "není to divný, aby...bože, je mi 30, umíš si představit, že bych chodil s nějakým puberťákem?" zalapám skoro až po dechu nad tou představou. "Navíc já...nevím, jestli jsou můj typ naivní roztomiloučcí klučíčci. Spíš bych chtěl asi někoho dospělého a tak." Odkašlu si. Ačkoliv ta představa...když se podívám na televizi, kde je ten 16letý kluk. Bože. Nemysli na to, Tanghao. Nemysli.

"Mě se ta představa třeba líbí, je to rajcovní," zasměje se brácha a já se na něj nechápavě otočím a obrátím oči v sloup. "tobě nepřijde hezký, že ty budeš u tak mladýho kluka pravděpodobně první a jemu přijde sexy, že ty jsi ten starší a zkušenější?" pozvedne obočí.

"Nechci nad tím uvažovat." Zakroutím hlavou a dopiju pivo, dojdu si dát sprchu a pak si zalezu do postele. Snažím se opravdu nemyslet na to, o čem jsme se bavili, ale ne...opravdu to není pro mě, vztah, ve kterém by byl takový věkový rozdíl, neumím si to představit. Navíc pokud by byl o tolik mladší, tak by nejspíš chodil do školy...bože, vyzvedával bych ho u školy? Dělal bych s ním úkoly? Co když bych spíš měl pocit, že se starám o svého syna než o svého přítele. To je fuj představa. Zakryju si hlavu polštářem a snažím se nemyslet na tyhle hovadiny.

///

V práci si domluvím dovolenou, aby se mnou nikdo v práci nepočítal. Mám menší IT firmu, pod sebou mám několik IT techniků, máme nasmlouvané firmy, kterým jezdíme opravovat techniku a já to mám všechno na starosti a brzy se tady z té sebranky zblázním. Zavolám si toho nejschopnějšího IT technika Bufana a dám mu za úkol, aby mě zastupoval, takže mu vysvětlím všechno, co bude potřebovat a takhle ho tím budu muset provázet všechny tři dny, než poletíme, aby se v tom nějak zaběhl a hlavně, aby ve firmě nenastal naprostý chaos.

Místo v obvyklém supermarketu se po cestě z práce zastavím v obchodním centru, potřebuju si koupit plavky a nějaké další oblečení do takového tepla, když už teda...jedu na takovou dovolenou, tak bych mohl alespoň vypadat nějak k světu. Koupím si i novou kolínskou a pak si doma povzdechnu, když vylovím zpod postele kufr, který jsem nepoužil několik let. Jak dlouho to vlastně je, když jsem naposledy opustil tohle město a jel si někam odpočinout a bavit se? Je čas to změnit, možná bych se neměl chovat jako bych byl jednou nohou v hrobě a měl bych začít žít. A třeba...tam opravdu někoho poznám.