Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 25: Malfoy Manor

Kouzelnické cestování nebylo příliš praktickou záležitostí. Košťata byla rychlá, ale mohla by být rychlejší. Přenášedla byla skvělá, ale ne každý dokázal přenášedlo vytvořit. Cestování pomocí letaxu mohlo fungovat jenom tehdy, pokud jste měli svolení odletaxovat se do něčího domu. Tak zbývalo přemisťování, které i když okamžité, mohlo být likvidační. Také jste na tom místě, kam jste se přemisťovali, museli již předtím být, nebo jste ho museli velmi dobře znát.

Harry s Ginny se setkali před bradavickými hranicemi a společně se přemístili k Malfoyům (protože Ginny nikdy na Malfoyovic panství nebyla). Nepřemístili se přímo před něj, ale kousek dál, aby měli čas prodiskutovat své plány.

„Takže půjdeš přímo k němu a co mu řekneš?" zeptala se Ginny, zatímco kráčeli po prašné cestě. Měla na sobě pěkné šaty v barvě šalvěje a rozumné podpatky.

„Uhm..." O tom Harry doopravdy nepřemýšlel. Jeho společenský hábit ze čtvrtého ročníku, jak zjistil, mu už nesedí. Musel si tedy půjčit jeden od páťáka, což bylo docela trapné, ale většina šesťáků a sedmáků byla větší než on.

Ginny protočila oči. „Přísahám, že jsi ten nejneorganizovanější člověk, kterého znám... s výjimkou Rona."

No a co čeká? Harry s Ronem byli prakticky bratři. Ale na druhou stranu, Ron a Percy byli bratři a neměli nic společného. „Prostě potřebuji zjistit, proč mi Snapea neprodá," podotkl Harry. „Pak můžu řešit, co udělat."

„Není slušné bavit se na večírku o obchodech," prohlásila Ginny. „Čeká se od tebe, že budeš udržovat lehká bezvýznamná témata, která nikoho nezajímají. Jako například móda, motýli a tvary mraků." Její slova byla okořeněná záští.

Harry se zasmál. „Zvyky čistokrevných ti pěkně leží v žaludku, co?"

Její oči byly temné. „Je to směšné. Moje rodina nikdy nebyla na něco takového zvána, až do loňského května – teď dostáváme pozvánky na všechny tyhle přepychové večírky. Samozřejmě tam nechodíme..." její hlas se vytratil, jak se blížili k obrovskému domu. „Nechápu, jak se sem můžeš vrátit."

Harry to také nechápal. Vlastně o tom moc nepřemýšlel. Nikdy o takových věcech moc nepřemýšlel. Udržovalo ho to příčetného... i když to znělo zvláštně.

„Myslel jsem, že povedu jen takový bezvýznamný rozhovor," nadhodil váhavě, odpovídaje na její dřívější otázku. „Víš... ví, že jsem ho kvůli Snapeovi otravoval a tak. Pravděpodobně to nadnese."

„A když ne?"

„To budeme řešit, až to přijde." To Harry dělal často. A vždycky se někam dostal – tak proč ne teď?

Několik minut šli mlčky. „Harry, můžu se tě zeptat na něco důležitého?" Ginny houpala rukama.

V duchu se přikrčil. Teď to přijde... „Jo, na cokoli."

„Seš si jistý, že Snapea chceš koupit?" Její oči byly naplněné obavami.

Ona se neptá na nás? Na sebe a mě? Na náš vztah? Nebo spíš nevztah?

Zarazil se uprostřed cesty a zíral na ni.

Ginny se také zastavila. „Co?" rozhlédla se zvědavě kolem. „Vidíš něco?"

Harry zavrtěl hlavou a pokračoval v chůzi. „Ne. Myslím, ne. Ne. Jen jsem... jen jsem si myslel, že se mě zeptáš na něco jiného." Zhluboka se nadechl. „Jo, jsem si docela jistý. A jsem si docela jistý, že ho chci koupit. Víš, potřebuje pomoc." Ty, Pottere, jsi mistr v chrlení vět bez nádechů.