Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 44: Nikdy nekončící práce

Severus sebou trhl a odtáhl se, když k němu přišel mladý pán Teddy. Pán podle všeho nechtěl, aby se pán Teddy Severuse dotýkal a obvykle se mu v tom snažil zabránit, ale právě teď byl tak zabraný do učebnice, že si toho nevšiml.

„Nemyslím si, že vás pán chce tak blízko u mě, pane Teddy," řekl Severus a opět se odtáhl od odhodlaného dítěte. Také za to byl vděčný – přestože věděl, že mu pán Teddy neublíží tak jako ti starší než on, nechtěl, aby se ho někdo dotýkal. Pálilo to a připomínalo mu to věci... vůbec se mu to nelíbilo.

„Teddy!" trhl sebou pán a začal jim věnovat pozornost. „Nedotýkej se Severuse."

Dítě pána buď ignorovalo, nebo nerozumělo jeho slovům, nebo je neslyšelo, protože udělalo další dva vratké kroky vpřed a zamotalo ručky do toho, co zbylo ze Severusových vlasů.

Severus uskočil dozadu předtím, než si v tom stihl zabránit, a v důsledku toho dítě spadlo a zřejmě si ublížilo, protože začalo plakat.

A Severusovo čelo se rozpálilo.

„Dobře, čas jít do postele," pronesl pán slova, kterých se Severus děsil. Přestože bylo teprve sedm hodin, a ne obvyklých osm třicet, Severus neprotestoval, ani na to pána neupozorňoval. Ta představa byla směšná.

Pán k nim přišel a zvedl pána Teddyho, jeho ruka se při tom krátce dotkla Severusova kolene, což Severus nenáviděl, ale opět, nekomentoval to, protože to nebylo přípustné.

„Půjdu ho uložit," řekl pán Severusovi. „Co kdyby ses šel připravit na koupání? Budu dole za chvilku."

Pán začal Severuse koupat každý večer. Byla to jednoduše ta nejhorší věc, se kterou se Severus u tohoto pána setkal. Ale doposud tím nejděsivějším bylo to, s čím se ještě nesetkal.

Uvědomil si, že pán pořád čeká na odpověď. Tento pán to dělal často, na rozdíl od ostatních Severusových majitelů, kteří prostě správně předpokládali, že Severus poslechne. Zahořel studem, když si uvědomil, jak málo mu tento pán důvěřuje.

„Ano, pane," odpověděl a cítil se na zemi velmi malým v kontrastu se stojícím pánem.

„Super – a mohl bys naplnit jeden z Teddyho hrníčků vodou?" Pán začal stoupat po schodech. „Použij kohoutek v kuchyni – hrníčky jsou... ehm, však víš kde."

Ne, Severus nevěděl. Neměl nejmenší tušení, kde jsou hrníčky mladého pána. Každé ráno, když Severus přišel dolů, pán Teddy už byl usazený ve své dětské židličce, připravený házet své jídlo na Severuse. A Severus si byl docela jistý, že měl ten stejný hrneček po většinu dne.

„Ne, pane," přiznal.

„Cože?" Pán se otočil na schodech a málem z nich přitom spadl. „Ehm? Co jsi říkal?" Popostrčil si brýle k vykuleným očím.

„Ne, pane – nevím, kde jsou." Pán si bezpochyby myslel, že ho Severus odmítl – to by udělal jenom špatný otrok. Severus své pány kdysi odmítl.

„Ach," pánova ramena poklesla jako kdyby zklamáním – chtěl Severuse potrestat? „Jsou, ehm, v jedné z vrchních skříněk. V té samé, ve které mám tvoje lektvary."

Severus věděl, kde to je. „Ano, pane." Sledoval, jak pán zmizel po schodech nahoru a pak se zvedl a spěchal do kuchyně. Jeho pán mu svěřil další malý úkol a Severus ho nechtěl zklamat.

Co se stane, jestli je tohle nějaký tvůj trénink? uvažoval Severus, když připravoval vodu pro pána Teddyho. Přestože pán řekl, že je tu, aby byl znovu vycvičen, výcvik, který očekával, ještě nepřišel, Začal už? Kdy tě prodá? A komu?