Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 96: Lepší

Severusovy vzpomínky na nedávnou minulost byly často rozmazané. Nikdy si nebude jistý, jestli mu Monstrum vydloubl oči, nebo jestli si to jenom představoval. Myslel si, že si pamatuje, že u pána Müllera byl strašlivě spálený, ale protože to bylo na počátku jara, mohlo tomu tak být? Nevzpomínal si na tolik chvil, které jeho pán uchovával v paměti, protože byl v té době uzavřený příliš hluboko v sobě, než aby fungoval.

Avšak barvitě si pamatoval chvíli, která se odehrála během jeho první noci s pánem. Bylo to krátce poté, co přijeli do domu, který nyní Severus považoval za svůj. Klečel v roku a připravoval si postel z přikrývek. Vybavoval si svůj strach a frustraci, že neví, jaký má účel, a jak moc se bál pána zeptat. Vzpomínal si na zelené oči, které byly plné emocí, které Severus nedokázal rozeznat, což bylo také děsivé. Slova, která tehdy pán pronesl, s ním budou navždy: „Aby ses pokusil uzdravit. To je důvod, proč tu jsi, rozumíš? Aby ses uzdravil."

Uzdravování zabralo sakra dlouhý čas a on začínal pochybovat, že ho někdy dotáhne do konce.

Přežvykoval konec cigarety, zíral ze své pozice na okenním parapetu ven. Věděl, že je inteligentní muž, a že nemá problém pochytit ty nejduchaplnější věci. Avšak uvažoval, jak často mu unikne něco zcela zřejmého.

Byl zlomený. Zcela zlomený a bez možnosti opravy. Nebyl roztříštěný nebo rozlomený na dva čisté kusy. Byl stroj, který přestal pracovat a nikdo neví, jak ho opravit. Na čas mohou ten problém zeslabit a vyřešit, ale vždy během několika dní přestane pracovat.

Až do nedávna si to neuvědomoval. Myslel si, že je křehký, ale že funguje. Když pán před několika měsíci odjel, uvědomil si opak. Od té doby se každý den snažil srovnat s tím, kdo a co je a cítil v sobě trýzeň, kterou nedokázal přemoci. Cítil, jak se mu svírá hruď, až nemohl dýchat a oči mu zalévají horké slzy. Často se s odporem díval na svou paži a více než jedou se ji pokusil zcela odstranit.

Nikdy v životě takovou bolest nezažil. Všechny ty chytré tresty, se kterými dokázali přijít pán Mering a Monstrum, se nikdy nemohly rovnat mučení, které mu způsoboval samotný život. Když pracoval, udělalo se mu zle, když si vzpomněl, že vydělává peníze pro muže, který nejenže vlastní jeho oblečení, ale také samotného Severuse. Jak s tím bojoval, vzpomínal na to, jak mužova malá ruka dobře pasuje do Severusovy. A na nekonečný obdiv, který k němu Severus cítí.

Byl chodicí nesoulad. Před svým zhroucením nikdy necítil takový vnitřní konflikt a nyní začínal uvažovat, jestli je to boj, který může vyhrát.

Severus pomalu popotáhl a plnil si plíce kouřem. Chvíli zadržel dech a poté stejně pomalu vydechl. Bylo to báječné cvičení, protože vedle hlubokého dýchání mu nikotinem navozené změny v mozku pomáhaly zklidnit nervy.

Měli mezi sebou nevyslovenou dohodu ohledně Severusova kouření. Existovalo toho tolik, co Severus nemohl bez výslovného povolení dělat. Všechno, co by ho mohlo zbavit napětí – lektvary, alkohol, masturbace – nejprve vyžadovalo souhlas muže, který ho vlastnil. Dávalo to smysl, protože cokoli, co přímo ovlivňuje otrokovo chování, efektivitu nebo potomstvo, bylo pánovou záležitostí.

Když do něj pán Mering ta pravidla vtloukal – v pravém slova smyslu – nezmínil kouření. Vzhledem k dobře známým nepříznivým účinkům, nebyl nejspíš zákon již nějakou dobu aktualizovaný, nebo udělal pán Mering chybu. V každém případě to bylo něco, co mohl dělat, aniž by potřeboval pánův souhlas, takže toho využil.

Věděl, že to pána mučí. Pravidelně dělal narážky na to, že je mu jedno, co dělá Severus se svým spermatem nebo co pije, ale že nechce, aby za něj musel v budoucnu dýchat mudlovský respirátor. Pán nedokázal dostatečně ocenit, jak si Severus přál, aby pro něj pánův názor na jeho zvyky nic neznamenal.