Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 32: Vítejte v Düsselheimu

Schoulil se do sebe, co nejvíc to šlo, pevně k sobě stiskl oči a pokoušel se nezanaříkat. Naříkání obyčejně znamenalo, že to pak z nějakého důvodu bolelo ještě víc. Ale někdy si prostě nemohl pomoc. A to ani nemluvě o tom, že upozornit na sebe pánova psa bylo vždy špatné – když pánův pes slyšel, že Severus dělá příliš hluku, přišel do stodoly a začal na něj štěkat. Nebo ho napadat. Nebo na něj skákat. A Severus byl příliš unavený, než aby se s ním potýkal. Alespoň rychle zjistil, že když si lehne a nenaváže s ním oční kontakt, pes na něj skáče znatelně míň.

Vše ho bolelo. Celý den, od svítání do západu slunce strávil prací na přímém slunci. Měl spálený krk, záda a nohy. Byl na to již zvyklý, ale přesto to nebolelo míň. Přál si, aby mu pán natřel lektvar nebo to napravil, nebo nechal Severuse, aby si lektvar aplikoval sám, ale nikdy to neudělal. Pán se také spálil. Severus viděl, že má spálené paže, obličej a temeno plešatící hlavy, ale nikdy se se spáleninami neobjevil další den, takže se jich nejspíš zbavil lektvarem. Severus věděl, že pán nemá důvod, použít lektvar na něj, Severus měl prostě jenom přežít. Jeho bolest pro pána nic neznamenala, a proč by taky měla? Ale přesto mu to nezabránilo doufat, že možná jednoho dne se pán smiluje a pomůže mu.

Vztáhl ruku ke krku, ignoruje bolest, která mu projela lopatkami, když se pohnul, a upravil si obojek, který byl silný a stříbrný, trochu těsný a příliš těžký. Musel stát jmění. Severusův pán měl od pohledu na farmu velmi málo peněž, ale ten obojek byl dobrá investice, doopravdy. Byl stříbrný a velmi silný – přežije déle než Severus.

Baldur, pánův pes vešel do stodoly a začal chlemtat vodu z misky, kterou sdílel se Severusem. Severus mohl jenom ležet a pozorovat ho – doopravdy toho psa nenáviděl. Poté, co Baldur dopije, se určitě vrátí ven a usadí se na stráž přímo před stodolou. S trochou štěstí. Baldur byl zároveň pánův pes a mazlíček, až na to, že nebyl magický. Baldur byl nad Severusem a Severus na něj nemohl řvát, nebo mu nějak ublížit. Z toho důvodu ho radši ignoroval a doufal, že ho Baldur bude také ignorovat.

Když se Baldur otočil a zamířil před stodolu, Severus vypustil dech, o kterém ani nevěděl, že zadržuje. Baldur mu dokonce nechal nějakou vodu, kterou si možná vypije později. Již vypil svůj příděl před hodinou, kdy ho pán přivedl do stodoly a připoutal ho, jako to dělal každý večer. Ale mohli s Baldurem tu vodu vypít, dokud můžou. Pán ji měnil každý den ráno a večer a mohli vypít vody, kolik chtěli.

Podíval se na pánovy koně, kteří spokojeně stáli ve svých stáních a spali. Nevěděl, jestli mají nějaká jména, protože pán nikdy nemluvil anglicky (Severus mohl jenom předpokládat, že anglicky nemluví), ale byl si zcela jistý, že na ně nahlíží stejně jako na Severuse – jako na pomoc, ne jako na přítele nebo rodinu nebo něco takového.

Ale Severus nedostal stání. Všichni koně měli svá vlastní stání a Baldur měl před stodolou boudu. Severus byl jen připoutaný uvnitř stodoly. Nepotřeboval stání nebo nějaký druh úkrytu, ale bylo by hezké, kdyby nějaký měl. Nedaleko místa, kde byl připoutaný, bylo velké mraveniště rezatých mravenců a ve zdi chybělo prkno, takže dírou procházel studený vzduch. Ale studený vzduch byl vítaný, kdykoli ochladil Severusova zranění a šrámy.

Každý den ráno naplnil pán misky na vodu a žrádlo, které Severus sdílel s Baldurem. Severus se vždy pokoušel dostat k misce s jídlem před Baldurem, protože ten mu jen málokdy něco nechal. Pán je krmil zbytky jídla nebo něčím jiným, co Severus považoval za krmení pro zvířata. Pak pán Severuse odpoutal ode zdi a společně s ním se přemístil na nějaké místo na rozlehlé farmě. Vždycky Severuse připoutal ke kolíku zaraženému v zemi, aby nemohl utéct (což Severus shledával za zcela zbytečné – proč by se pokoušel uprchnout?). Severus pak strávil den různými pracemi jako sázením nebo pletím nebo rozstřikováním lektvarů na půdu. Mudlovským způsobem. Pán mu nedal jeho hůlku a Severus si byl docela jistý, že ji má stále Monstrum, nebo že ji možná zlomil, nebo ztratil. Ale stejně to nebyla ‚jeho' hůlka. Ve skutečnosti ‚jeho' nebylo nic.