Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 37: Domov, sladký domov

Severus pomalu následoval svého pána do domu a pokoušel se nezkřížit si ruce na hrudi. To by značilo vzdor – a on vůči svému pánovi zcela jistě nevzdoroval. Bylo mu pouze zima.

Severus doufal, že se svému pánovi osvědčí jako dobrý otrok. Napadla ho myšlenka, ‚co když se pán rozhodne, že nepotřebuji potrestat za všechny špatnosti z minulého života?' Kdyby Severus dokázal být ten nejlepší možný otrok, možná si to pán uvědomí a ušetří ho celého rozsahu toho, co pro něj plánoval.

Ale zatím to moc dobře nezačalo. Vyzvracel makarony se sýrem, které mu pán v hotelu objednal. Dokonce toho ani moc nesnědl – jenom několik soust. Ale podle všeho se pán nezlobil. Ale určitě cítil frustraci, která často vede ke vzteku.

To byl důvod, proč se Severus obzvlášť snažil na koštěti. Pánovo koště bylo strašně rychlé – rychlejší, než kterékoli koště, na kterém Severus kdy letěl. Učil se létat na bradavických Meteorech a neměl své vlastní koště, dokud mu nebylo sedmnáct a našel jedno vyhozené. Byl to starý Tinderblast a na tak staré koště fungoval docela dobře. Používal ho k přemisťování se z jednoho místa na druhé, ne aby na něm předváděl nějaké triky a lítal rychle jako...

Znovu myslel na minulost. Pořád to dělá! Jako by zcela ztratil rozum – to neví, že myšlení na předchozí životy je nebezpečné? Nemohl si vzpomenout proč – jeden z předchozích pánů to mohl zakázat. Nicméně je to špatné.

Letěl vzadu na pánově koštěti. Držel se ho, co nejpevněji to šlo a pán ho ani neshodil, jak se bál.

Dokonce ani nezareagoval, když pán, předtím než u hotelu nasedli, vytáhl hůlku, namířil ji na něj a udělal kouzlo. Teda, nemyslel si, že by zareagoval – usnul téměř v tom okamžiku, kdy uviděl hůlku, takže to muselo být uspávací kouzlo. Aby pravdu řekl, detaily měl trochu rozmazané. Podle všeho na sobě měl také ohřívací kouzlo, protože i když letěli rychle vzduchem, necítil vůbec chlad. Takových věcí si Severus všímal.

Přistáli na zarostlé cestě, která vypadala zcela opuštěně. Pán ukázal na velký dub a instruoval Severuse, aby tam zůstal, dokud se nevrátí. ‚Nehýbej se, dokud se nevrátím,' byla přesně pánova slova, a protože Severus nemohl přijít na to, jak doslovně to muž myslel (pán byl jeho pánem méně než den – stále bojoval s tím, aby o něm nepřemýšlel jménem, kterým ho nazývali ti lepší než on), stál tam a nehýbal se, dokud se pán nevrátil. Jediným jeho pohybem byl pohyb břicha při dýchání, očí, když zamrkal, ale snažil se, co to šlo, aby co nejdéle nemusel udělat ani jedno.

Když se pán vrátil, měl v náručí dítě. Dítě bylo vzhůru a pobrukovalo si. Mělo světlé blonďaté vlasy a tupý nos. Nevypadalo moc jako jeho pán, ale Severus předpokládal, že to bylo jeho dítě. Pán to neřekl, a protože byl dobrý otrok, tak se Severus neptal.

Dům, kam letěli, byl jenom dvacet minut cesty na koštěti, plus mínus. Samozřejmě to znamenalo na pánově extrémně rychlém koštěti. Dítě vypadalo, že si tu jízdu užívá – zcela určitě pánovo dítě.

Dům byl malý dvouposchoďový. Vypadal trochu malý. Dřevo nebylo natřené a květiny v květináčích na verandě mohly být jenom umělé nebo magicky ovlivněné, protože jedno jaké bylo roční období, na pěstování květin bylo příliš chladno. U pána Meringa Severus magicky rozmnožoval květiny, stejně tak jako po mudlovsku sel semínka. Naučil se, že mudlovským způsobem trvá pěstování květin dlouho, a že nemají rády špatné podmínky jako například častý déšť. Nebo přílišných chlad. Ale alespoň není sníh.

Tiše následoval pána do domu, který již byl osvětlený. Dával si pozor, aby měl hlavu sklopenou, ale zvedl oči, takže všechno viděl.

Oheň zapraskal. Pán položil blonďatého chlapce, který se udiveně rozhlížel, na pohovku.