Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 28: Zdivočelý vězeň

Frederick pohlédl z okna na slunce a setřel si pot z čela. Byl jenom únor, a přesto měl pocit, jako by byl na pláži za nejteplejšího dne roku. Na druhou stranu, po tom všem zvedání, šoupání, přesouvání a barikádování, které během posledních několika hodin musel udělat, jen aby se dostal do malého domu, by se měl potit jak prase.

Rozhlédl se po kuchyni, kde jeho důstojníci svědomitě shromažďovali důkazy. Konečně, po šedesáti letech dostali drogový kartel století. Někdo po desetiletí prodával v různých částech Evropy různé typy nepovolených drog. Droga, která neměla medicínské jméno, protože v sobě měla látku, kterou nedokázali odhalit ani nejlepší výzkumníci, byla velmi nebezpečná. Braná ve velmi malých dávkách, dostávala člověka do stavu euforie. Avšak víc než nejmenší špetička člověka přivedla k trvalému šílenství, nebo mohla zabít.

Našli prodejce drog v Polsku, který prodával nevyčíslitelné množství růžového prášku jako cukr. Muž, který mluvil s ruským přízvukem, však neřekl ani slovo, co je to za drogu, kde byla vyrobena, nebo jakoukoli jinou informaci. Zalepil si pusu a od svého uvěznění neřekl ani slovo. Avšak tím, že umístili jeho fotku na různé zpravodajské stanice, nakonec dostali několik zpráv, že byl viděn v oblasti Burgdorf. Ze všech míst právě Burgdorf. Takové malé, zapadlé městečko... perfektní místo na výrobu a balení drog. Nikdo by nikoho z Burgdorfu nepodezíral.

Dříve toho rána tu v domě našli čtrnáct lidí. Tři dokázali zatknout, ale zbytek uprchl... nějak. Dům byl obklíčen.

Pokusili se zatknout nějakého starého muže, kterému bylo přinejmenším sedmdesát nebo osmdesát. Přinejmenším se tomu postavil čelem. Avšak měl pohyblivost šestnáctiletého kluka a unikl. Jeho identitu pořád zjišťovali. Frederick, po mnoha letech práce, věděl, že to bude jenom otázkou hodin, dnů a týdnů.

Avšak několik satelitních snímků tohoto místa z toho udělalo mnohem větší případ než drogový kartel. Na zahradě bylo několik vykopaných jam. Jenom o několik chvil a německých ovčáků později, vytáhli z částečně naplněných jam lidské kosti. Stovky a stovky lidských kostí. A to bylo jenom v těch jamách – také byly roztroušené po celé obrovské zahradě. Chlívek vzadu byl právě kontrolován, ale Frederick si nedělal marné naděje, že by tam nenašli žádné krveprolití.

Ale co by osmdesátiletý Němec a padesátiletý Rus, mimo jiné, chtěli dělat s drogami a mrtvými těly? Obě věci jsou zločinné, ale většinou nejdou ruku v ruce. To byla záhada, na jejíž rozluštění čekal celý svět – a celý případ spočíval na Frederickových ramenou.

Přízemí domu bylo docela normální. Ano, byly tam různé druhy zvláštních kelímků a výparů stejně tak jako v každé místnosti domu, ale ty byly rychle sbaleny a vzaty na další prozkoumání. První patro bylo stále prohledáváno, stejně jako sklep. Frederick doufal, že jediné, co na obou místech najdou, budou jenom další drogy – poté, co našli částečně rozloženého muže nacpaného do pračky, nevěděl, kolik toho ještě snese, než ho postihne nějaký panický záchvat. Nebylo to tak, že by v Německu najednou zmizelo ohromné množství lidí, ale odkud pak byla všechna ta těla?

„Ach, Bože!" z chodby vyrazil mladý muž, oči vytřeštěné. „Těla! Těla! Stovky těl! V přístěnku!"

Frederick vešel do chodby k přístěnku pod schody, kde již trénovaní muži měli situaci pod kontrolou. Kupodivu nikde v domě nebyl cítit žádný zápach. Ne v přístěnku, ne na zahradě... nikde. Dokonce i chlívek, plný čtyř set librových prasat a bahna, vůbec nesmrděl. Bylo to docela zvláštní.

Sledoval, jak dělali další fotky, tentokrát přístěnku pod schody a jeho obsahu. „Kolik?" zeptal se.

„Je plný," odpověděl někdo. „Vypadá to, že jsou tak dva, tři měsíce staří. Ten nejblíž dveřím možná dva týdny. Abychom si byli jisti, musíme udělat pitvu."