Unwell (HP fanfiction)

Kapitola 39: Pan Malfoy, sr.

Tohle je muž, který téměř zabil Ginny. Muž, který nějakým způsobem unikl trestu pro Smrtijedy, jak Azkabanu, tak otroctví. Muž, o kterém Harry přísahal, že ho dostane za mříže. Muž, kterého Harry dostane za mříže... jakmile bude mít čas se do toho pustit.

„Pane Pottere," pronesl Lucius vyrovnaně, hlasem plným falešné přívětivosti. „Jsem rád, že vás opět vidím – mohu dovnitř?" Pokusil se o to, ale Harry zablokoval dveře.

„Co tu děláte?" zasyčel. Jak Lucius Malfoy zjistil, kde Harry žije? Proč přišel? Aby Snapea mučil? Jen přes Harryho mrtvolu.

„Jen jsem se stavil na návštěvu," zvýšil Lucius hlas, aby ho všichni v přízemí slyšeli. Harry jen doufal, že ho neuslyší nikdo v prvním patře – jmenovitě Snape. „Upustil jsem od mnoha důležitých věcí, jen abych mohl přijít. Neměl jsem tušení, že jste... zaneprázdněný." Naklonil hlavu.

„Mám pohovor," řekl Harry a cítil, jak se mu zrychluje tep. Uvědomil si, že v nějakém bodě musel vytáhnout hůlku a namířit ji na muže. „Jste..."

„Ach, skončili jsme," zavolala slečna Fieldsová z obývacího pokoje. „To je váš přítel, pane Pottere? Přiveďte ho – bude pěkné si s ním také popovídat."

Harry zuřivě zíral na Luciuse. „Není to..." Ale Lucius se kolem něj prosmýkl do domu.

„Giselle," zahlaholil Lucius, když si všiml slečny Fieldsové, která upřímně, byla těžko přehlédnutelná. „Je úžasné tě zase vidět. Musím říct, že jsem si vybral perfektní den."

Harry měl pocit, že bude zvracet z mužova falešného... no, všeho. Popadl Teddyho do náruče, právě když se slečna Fieldsová zachichotala Luciusovým slovům – nechtěl, aby se Teddy nacházel v blízkosti Luciuse Malfoye.

„Pane Pottere, neměla jsem tušení, že se přátelíte s panem Malfoyem," zasmála se slečna Fieldsová. „Měla jsem vědět, že se s ním taková významná osobnost jako vy bude přátelit."

Harry otevřel ústa, aby na tu poslední větu odpověděl, ale pak si uvědomil, že slečna Fieldsová mluvila s Luciusem. Významná osobnost? Hovno.

„Věnoval jste poslední dobou nějaký velký dar na znevýhodněné děti, Luciusi?" zeptal se sarkasticky a otočil se tak, aby se Teddy nemusel na Luciuse dívat. Nepotřeboval vidět muže, který byl nepřímo zodpovědný za smrt Remuse a Tonksové – jako „bývalý" Smrtijed byl. Protože nic takového jako „bývalý" Smrtijed neexistovalo. S výjimkou Snapea. Buď jste jím byli, nebo ne, a když ano, tak to bylo navždy.

„Obrovsky nám to pomohlo," rozplývala se slečna Fieldsová. „Nemohu vám dostatečně poděkovat."

Harry protočil oči v sloup. Jak to že se tak trefil? Avšak v tu samou chvíli mu z toho přeběhl mráz po zádech. Protože proč by se Lucius Malfoy tak moc snažil udělat si u slečny Fieldsové dobré oko?

Lucius musí odejít. Okamžitě. Ale jak ho dostat pryč, aniž bych ztratil přízeň slečny Fieldsové? Upřímně, co se to stalo s Harryho páteří? Tak zoufale potřeboval přízeň slečny Fieldsové, ale zároveň... Lucius určitě něco šije. Možnost, že jeho dnešní příchod byl náhoda, prostě neexistovala.

„Malfoyi, odejděte," řekl a volnou rukou ukázal na dveře. „Nevím, co chcete, ale..."

„Právě jsem se chystala požádat pana Pottera, aby mě provedl po domě." Slečna Fieldsová si strčila desky pod paži. „A myslím, že teď bych si ráda dala ten šálek čaje."

Jestli ho pošleš pryč, vrátí se nebo se tě pokusí sabotovat později – a bude vzteklejší. Nejlepší je nechat ho udělat, co má v plánu, před tebou, kde na něj můžeš dát pozor, podotklo Harryho zmijozelské já. Ale to by fungovalo, jenom kdyby drže Luciuse co nejdál od Snapea a Teddyho.