NECHTĚNÁ TOUHA

👟15👟

Jdu školní chodbou, mám pocit jako by všechno kolem mě bylo zrychlené a já jediný šel pomalým tichým krokem vpřed. Všichni měli na spěch, všímám si toho už asi týden. Něco se na týhle škole děje. Poznal jsem to když se Jimin a dalších zhruba 20 lidí neukázalo už 5 dní za sebou na obědě. Jsou to vždycky ti samý lidi, nejspíš něco nacvičují.

Šel jsem zrovna na hodinu angličtiny s Jinem, když mi přišla zpráva od Jimina, abych byl za minutu na záchodech v druhém patře. Vzhledem k tomu, že od našeho "rande" a mé divné noci kdy jsem si uvědomil moji sexualitu ( dospěl jsem k tomu že jsem nejspíš bisexuál) jsem si s Jiminem pořádně nepromluvil. Bylo to jen prohození pár pozdravů na chodbách a nic víc, takže nemám nejmenší tušení co po mně může chtít. Z druhé strany jsem i rád, že od té noci jsem neměl čest si s ním pořádně promluvit, byl jsem celkem nervozní po tom, co jsem si uvědomil.

Vešel jsem na klučičí záchody, nikdo tady nebyl, ještě aby jo, když už byla hodina v plném běhu. Opřel jsem se o zeď vedle umyvadla, vzal si do ruky mobil a čekal. Po minutě se otevřely dveře ve kterých stál Jimin s neutrálním výrazem. Chvíli jsme tam tak stáli, nejspíš čekal na moji reakci. Potichu jsem ze sebe dostal " ahoj " a udělal malý úsměv. Jimin mě hned pozdravil na zpět a s rozzářeným úsměvem šel ke mně. Obejmuli jsme se a on ke mně zvedl pohled, vzájemně jsme si hleděli do očí. Neodolal jsem a políbil ho. Tak teď je to oficiální, propadl jsem mu. Propadl jsem člověku, který mě ještě nedávno znechucoval svým chováním na veřejnosti. Člověku, který mě vytáčel jeho neústupným úsměvem. Ale teď mám pocit, že se toho úsměvu nikdy nenabažím.

Začali jsme se dravě líbat, jako nikdy předtím. Vyhoupl jsem si ho tak, aby si dal nohy kolem mého pasu a já tak měl lepší přístup k jeho rtům. Trochu mě překvapilo, jak byl lehký. On je možná i drobnější než Jennie. Aww je tak roztomilý, já se z toho snad zblázním. Využil jsem svých rukou na jeho zadku a pořádně ho zmáčkl, mhm to jsem chtěl udělat už dávno. To roztomilé stvoření mi na to hned vzdychlo do ucha. To mě celkem dostalo a já cítil, jak začínám tvrdnout.

Sakra Jimine co to semnou děláš.

Snažil jsem se něco říct, ale moc mi to nešlo Jimin vůbec neustupoval. Tak jsem ze sebe vydal nesrozumitelně a s mezerami : " O-o čem si to vůbec chtěl - tady mluvit ?"

On se nachvíli zarazil a s úsměvem řekl: "o ničem, jen jsem tě chtěl vidět o samotě."

" Ale já musím na hodinu" zalhal jsem, jako nebyla to přímo lež, musím na hodinu, ale kvůli němu bych ji klidně vynechal.

" Copak je nějaká stupidní hodina důležitější než setkání semnou?"

" Nejspíš ne" odpověděl jsem sebejistě.

" No tak vidíš". S touhle větou si stoupl zpět na zem a začal mě táhnout ke kabinkám. Dobře, teď začínám nervóznět. Co chce dělat v těch kabinkách?!
"Ehm Jimine? Proč jdeme k těm kabinkám?" Řekl jsem to celkem rozdýchaně, stalo se to celé hrozně rychle, ani jsem nestihl zaznamenat že už jsme v jedné z kabinek. Jimin pokračoval v líbání, vůbec nereagoval na moji otázku a já už začínal panikařit. Obzvlášť v tu chvíli když se přesunul k mému krku a postupně postupoval níž.
Hlasitě jsem polkl.
" Jimine?" Nic
"Jimine, můžeš prosím přestat? Nebo mi aspoň řekni co chceš dělat, mně se to nelíbí."

Jimin odtahoval mé triko a začal mi dávat polibky na břicho, potom zvedl ke mně pohled a řekl: "chci ti udělat dobře".
A sakra. To né, na to nejsem připravený. C-co budu dělat ?! Jimin v polibkách postupoval níž a já na chvíli zavřel oči a zkousl si ret, protože to bylo kurva příjemný. Ale z toho transu mě hned probudil zvuk rozepnutí poklopce.

Odstrčil jsem ho, zapl si zpátky poklopec a celý rozrušený spustil: "Jjimine, nezlob se, ale na tohle prostě nejsem psychicky připravený, sorry."
"Ale-" Jimina jsem hned přerušil.
"Ne! Nic neříkej... já.... opravdu promiň, ale -"

Mezitím co jsem se pokoušel něco ze sebe dostat, snažil jsem se otevřít dveře od kabinky, abych mohl odsud rychle utéct, jako vždycky. Zatáhl jsem za kliku, ale nic se nedělo, tak jsem se odmlčel a v rychlosti koukl na Jimina. Ten mě je jen sledoval s výrazem, jako kdyby viděl blázna. Znovu jsem zatáhl za kliku a pořád nic. Koukl jsem na kliku a zpátky na Jimina a zase na kliku a zase na Jimina. Už mi došla trpělivost a já začal trhat za tu kliku sem a tam.
" Posranej krám!" Měl jsem strašný nervy a potom si konečně všiml, že dveře byly celou dobu zamčené. Cože? Kdy je Jimin stihl zamknout? No nic, odemkl jsem a vyrazil zpět na hodinu.
Cestou mi bylo hrozně líto Jimina, neměl jsem ho tam nechat. Ale kurva nejsem připravený, aby mi někdo vykouřil na školních záchodech a už vůbec ne od kluka!

———————————————————————-
Pardon za ty chyby 😆
Myslím že nějakého toho smutu se můžete brzo dočkat. Samozřejmě se stane i zvrat století✌🏻😃🤡