NECHTĚNÁ TOUHA

🧎🏻‍♀️17🧎🏻‍♀️

HELLO lidičky, tak jsem si po roce otevřela wattpad . Omlouvám se, ale prostě jsem neměla náladu psát a přišlo mi to i lehce
cringe, ale když jsem viděla vaše komenty, tak jsem si řekla, že bych mohla v příběhu pokračovat...

Bohužel nemám ani odvahu si to znovu přečíst, takže je i možné, že některé věci nebudou odpovídat.

NO NIC TADY TO MÁTE.

Dnes se hraje ve škole dlouho slibované představení. Mám v plánu tam jít. Jimina na jevišti si prostě nesmím nechat ujít.
Jimin mě doteď pořád ignoroval a já si už nevím rady.

Na představení

S Jinem čekám v radě na lístky, tady je snad celá škola.  Je tady opravdu plno lidí, Jimin má určitě trému, nebo aspoň já bych ji měl stoprocentně.

Napadlo mě mu napsat a zeptat se, jak mu je.

me: Ahoj, je tady hromada lidí, jak to dáváš zatím?

Jimin: přijď sem

me: kam? jako do převlíkárny?

Jimin: jo

"Jine, jdu na záchod. "  Jin čuměl do mobilu a jen udělal nějaký zvuk.

Vešel jsem přímo do převlékárny a někdo po mně hodil bačkoru.

Lynn: "jsi normální? co tady děláš? " "Jdu za Jiminem, kde je?"

"Jimin, seděl za reprákama, před oponou. "

Došel jsem přímo k němu a koukám se co dělá. Koukal se přes oponu a ani si nevšiml, že za nim někdo stojí. Tak jsem si k němu klekl a řekl ahoj. Jimin sebou lehce trhl a rychle se otočil. "Jseš normální? Vylekal jsi mě."  "Tak já za to přeci nemůžu, že jsi pořád mimo."

"Mám strašnou trému, nevím jestli to dám. Je tam moc lidí, některý lidi jsem ani v životě neviděl."

Sakra rád bych mu pomohl, ale i já jsem sám strašný trémista...

Chytil jsem ho za ruku a Jimin ke mně zvedl pohled. " Já ti věřím, že to zvládneš, hm?" Všiml jsem si, jak se lehce klepe.

" Ne, určitě to zvořu, vypadne mi text, nebo zakopnu, nebo - " Umlčel jsem ho pusou.

Jimin vypadal vyjakuně, asi protože jsem ho poprvé políbil první a sám od sebe.

Jimin: "Dobře, tohle mě lehce uklidnilo." Obejmul jsem ho a zašeptal blízko jeho ucha: " Jsi skvělý Jimine, musíš si být toho vědom. Znám tě a vím, že ty to zvládneš."

Jimin se mi podíval do očí a natahoval se ke mně, já jsem sklouzl pohledem na jeho rty.

Ozval se Lynn řev: "Tak lidi, za 2 minuty začínáme, připravte se."

Oba dva jsme se rychle postavili a dělali, jakoby nic.

Jimin: "Počkáš na mě po představení?" "Jasně, tak já půjdu a neboj." Jimin jen dravě pokýval hlavou a já už běžel na své místo.

PO PŘEDSTAVENÍ

"Jine, nečekej na mě." " ok, tak zatím"

Počkal jsem než se sál vyprázdnil a zamířil za Jiminem.

Tentokrát jsem zaklepal na dveře převlékárny a vešel dovnitř.

Nikdo tu nebyl, krom Jimina, který poslušně seděl na lavičce. Sednul jsem si k němu. "Byl jsi úžasný, při té závěrečné scéně se mi chtělo brečet."