NECHTĚNÁ TOUHA

😢16😢

S Jennie jsem se párkrát viděl, většinou jsme byli u ní, jako vždy. Jimin po většině času nebyl doma, nebo šel radši ven. Říkám si, že to takhle nejspíš nemůže pokračovat. Musím se rozhodnout jestli mám zůstat s Jennie, nebo to zkusit s Jiminem.
Po celé škole byly rozvěšený letáky na kterých stálo, že bude školní představení. Když jsem procházel kolem jednoho letáku všiml jsem si, že tam je napsáno Jiminovo jméno. Aha, tak proto se scházela ta skupina, nacvičovali na představení. Divím se, že mi o tom Jimin nic neřekl. Začal jsem mít malé pochybnosti, jestli ho náhodou nepřestávám bavit, když mi už neřekne ani takovou věc. Napsal jsem mu zprávu, proč mi o tom představení nic neřekl. Po odeslání jsem si všiml Jimina, jak stojí přede mnou s jeho klukem. Zastavil jsem se a nenápadně je sledoval. Jimin si dal ruce na Sugovo boky a jemně ho po nich hladil. Trochu mě zaskočilo, že to opravdu semnou něco dělá. Žárlím snad? Ts, to není možný, já nikdy nežárlím. S touhle myšlenkou jsem se pro sebe usmál a s tím se i uklidnil. Došel jsem ke skříňce a začal si z ní vyndavat knížky. Ale přesto mi to nedalo a i tak jsem měl pořád nutkání se podívat co dělají. Skřínku jsem zavřel a popošel, abych na ně viděl. Schoval jsem se za sloup a vytáhl mobil, aby to nebylo tak nápadný. Ach jo co to dělám, to je fakt stupidní. Uběhlo pár vteřin a už vidím, jak se ti dva líbají, jako by byli jediní na téhle chodbě, nic překvapujícího. Sleduju je dál a zaměřuju se na Jimina, dost mě vytáčí jeho spokojený výraz, nemůžu v tomhle pokračovat dál, radši půjdu pryč.
Dám si telefon do kapsy a jdu vpřed, už jsem si říkal, jak jsem to zvládl. Žárlení? Ha, to není nic pro mě.
S malým úsměvem jdu vpřed, ale stejně mi to nedá a pohledem zavadím o Sugovu ruku, jak mačká Jiminovo zadek a jak mu pomalu vklouzává do kalhot. Stisknu si zuby k sobě a bez přemýšlení jdu k nim.

Poklepu Jiminovi na rameno, ten se odlepí od Sugy a celý udýchaný s otráveným tónem říká: "Co potřebuješ?"
Sakra co mám říct. "Ehm, chtěl bych si s tebou promluvit." Suga mě probodával pohledem a to mě znervózňovalo ještě víc. Musím uznat, že se mi pěkně zprotivil. Jimin mi odpověděl: "A o čem by si chtěl mluvit TY semnou?"
Už mi to došlo, je naštvaný kvůli tomu co se stalo na záchodech.
"Jen jsem se tě chtěl zeptat na něco ohledně školy." Jimin nestačil nic říct a odpověděl za něj jeho kluk: " Hele dobrý kámo, vidíš že jsme tu měli něco rozdělaného, tak jestli dovolíš, vyřeš si to později." Jimin neřekl nic a jen koukal do země. " Jasně, v pohodě." Řekl jsem a díval se na Jimina se zklamaným výrazem.

Doma jsem na to pořád myslel. Doufám že tohle není konec. Vždyť jsem mu nic extra neudělal. Prostě na to nemám, aby mi kluk kouřil a ještě na záchodech. I když, asi jsem ho tam neměl tak nechat.
"Zlato, co se děje, že jsi pořád tak zamyšlený. Stalo se něco?" Řekla Jennie a tím mě vytrhla z mých myšlenek. "Co? Ne, nic se nestalo."
"Ale no taak, vidím to na tobě, chováš se poslední dobou divně. Řekni mi prosím co se děje." Když to dořekla sklonila se ke mně a chtěla mi dát pusu, ale já se oddálil. Tím jsem ji asi naštval.
"Jennie promiň, nebuď prosím naštvaná."
"Tak mi řekni co se děje." Řekla a sedla si blíž ke mně. Začala mě hladit po zádech.
"Víš, já sám nevím. Mám toho dost ... musíme si dát pauzu." Když jsem to dořekl její ruka z mých zad hned zmizela.
"Jen tak z ničeho nic? To nechápu. Prostě mi řekni co se děje, ať to můžeme spolu vyřešit."
Já už začal být podrážděný, protože jsem nemohl na tuhle otázku odpovědět a ona mi ji přesto pořád kladla.
"Kolikrát ti mám říct že nevím?! Prostě už to není takový jaký to bývalo."
Jennie se při mých slovech zarazila, zvedla se a řekla: "Proč jen tak z nenadaní, vždyť bylo všechno v pohodě. Asi bude lepší, když teď odejdu a ty si zkusíš ujasnit co ti teda vadí." Potom bez jediného slova sbalila všechny své věci a odešla.

——————————————————
Po 129 letech nová kapitola 😬😂
Obrázek nahoře je Kook když viděla Jimina a Sugu ... jen tak pro představu 🙂