Skrz pero na papír

»»Strážný anděl

„Nudím se, broučku," zašeptal a přitiskl jí už od pohledu měkké rty na krk. Natáhla k opilým karbaníkům ruku s papírem a z kapsy saka vytáhla drahou stříbrnou propisku se zlatým dekorem. Její úsměv se rozšířil.

„Prosím."

 Muži nejistě převzali propisku a naškrábali na papír své podpisy, sotva čitelné vlivem opilosti. Žena se usmála a společně se svým mužem odešla pryč.

Karbaníci se odpotáceli do svých domovů, kde na ně čekaly jejich staré, vrásčité manželky s dlouhým proslovem. Muži se neubránili srovnání svých vyvolených s atraktivní kráskou, která je obrala o všechny peníze. Když se jejich ženy otočily a odkráčely do ložnic hrdým krokem, připomnělo jim to, jak kráska mizela v tmavém městě. Povzdechli si, každý na jiném konci města. Dnes v noci je čekal jen gauč. Nikdo z nich se nevyspal, celou dobu se převraceli a budili se, tvrdá péra se pomalu provrtávala skrz povlak a píchala je přes silnou vrstvu tuku do žeber. Tu se ozvalo zavrzání, tu zaštěkal pes na ulici. Poslední, co si karbaníci pamatovali, byla krásčina tvář, jak se k nim sklání, rty se otírá o jejich uši a šeptá zdánlivě nesmyslná slova.

Další večer se U Noela dveře netrhly. Bylo plno jako jindy. V zastrčeném koutě opět seděli karbaníci. Mladý student vysoké školy s uhry seděl na tomtéž místě, na stůl se mu lepily poznámky z nejrůznějších zbytečných předmětů, na které se zapsal. Stará učitelka na penzi tentokrát seděla u baru, vedle ní se po dobré hodině objevil podsaditý stařík, který do sebe lil panáka za panákem a sem tam něco zahuhňal, byl to další obyčejný večer, která místní spodina i honorace strávila v nejrůznějších podnicích, ať už pochybných, či léty prověřených. Ženy čekaly, až se jejich miláčkové vrátí z hospody nalití jako slívy, aby je mohly seřvat a poslat na gauč (i když většina z nich skončila pod gaučem), místo do vyhřáté postele, kde by nebyli sami.

Někde na okraji městečka právě probíhala výměna nelegálního zboží, však to znáte, černé brýle, ošuntělé obleky a nejméně dva černé kufříky z kůže, v jednom pytlíky s heroinem, či jiným svinstvem a v druhém pěkný balík peněz, ať už dolarů, eur, či liber. Toto město bylo flexibilní, zákon se přizpůsoboval všem. Další den najdou na místě předání postřelené muže a z vazby jej propustí během dvou hodin za úplatek.

Vraťme se však ke Noelovi. Karbaníci zaraženě koukali na své plné půllitry. Student frustrovaně zaklapl sešit se zápisky z ekonomiky a poručil si dvojitou whisky se sodou (můžeme jen hádat, zda věděl do čeho jde, či do sebe chvíli na to házel svého prvního frťana v životě, pravdu nám už nepoví, ale to předbíháme). Učitelka na penzi se na něj zamračila a prohodila krátkou a strohou větu ke svému společníkovi. Ten jí něco zahuhňal v odpověď a kopl do sebe dalšího panáka vodky.

V hospodě bylo stejné truchlivé ovzduší, jako včerejšího večera, hrál stejný kulhavý valčík, tančily stejné páry, bylo stejné těžké ticho. Do hospody vešla skupinka mladých dívek. Všechny se nesměle dívaly na hospodského a nervózně se zasmály, když na stůl práskl třemi sklenicemi. Sedly si na vysoké barové stoličky. Minisukně se jim vyhrnuly nebezpečně vysoko. Tolik se lišily od ženy, která před téměř čtyřiadvaceti hodinami seděla na místě té nejhezčí z nich, ani jedna si nevšimla opatlaných sklenic, ani jedna nebyla zdaleka tak krásná. Muži u gramofonu spadla na zem prázdná láhev od rumu, když usnul. Návštěvníci sebou trhli, nějaký dobrák s vlasy zastřiženými na ježka mu ji položil na stolek vedle stojánku s deskami a poplácáním na tváře ho probudil. Noel si za pultem povzdechl a potřásl řídnoucími vlasy. Nad všemi se snášela ozvěna včerejší podivné návštěvy, která je včerejšího dne poctila svou přítomností, pocit méněcennosti, který v nich dokázali kráska a elegán vyvolat, však pomalu odezníval.

Karbaníci si rozdali lepkavé karty. Hra byla připravena. Muž, který očividně procházel krizí středního věku, se odvrátil od šachů, které měl rozehrané se svým přítele ze střední a chvíli mžoural na třesoucí se ruce svírající vějíř karet. Figurky na šachovnici byly rozestavené, stejně jako všichni v celém městě. Každý měl své místo, svou úlohu, kterou měl plnit v případě potřeby, hra mohla začít. Jeden z karbaníků se pokřižoval, slíbil, že hned v neděli zajde ke zpovědi a prosil svého anděla strážného, aby nad ním držel ochranou ruku, obyčejnou dětskou říkankou 'Andělíčku můj strážníčku a ochraňuj mi mou dušičku'. Chystal se začít štych, toho dne vystřídal poker mariáš. Muži už stihli licitovat. Šachista je pořád pozoroval a v hlavě mu jely jejich hlášky, felk, re, tutti, kalhoty, boty, kajzer. Pořád dokola. Měli přestat u kalhot a neprohráli by tolik, pomyslel si a odvrátil se od nich zpět k rozehrané partii. Karbaník vytáhl pikovou sedmu a chystal se ji hodit na stůl tím způsobem, který vyloudí ze dřeva a papíru požadovaný zvuk. Jenže jeho ruka se zastavila. Nedokázal byť jen pustit kartu. Jeho spoluhráči se na něj zvědavě dívali a čekali, až začne. Uběhla minut. Dvě. Tři. Celé osazenstvo hospody očekávalo plesknutí následované dalším a dalším. Nic. Jeden muž si povzdechl a chtěl vyložit svou kartu, zastavil se ve stejném momentě jako jeho soused. A tak to šlo dál, dokud všichni tři muži, kteří hráli aktuální hru, nedrželi jednu ruku nad stolem s kartou připravenou na dopad na desku stolu. Všichni je sledovali a čekali, co se stane. Jakoby zmrzli.

Kdyby toho večera byl v místní nálevně alespoň jeden dobrý pozorovatel, všiml by si krasavice, která celou scénu sledovala oknem. Po jejím boku stál neméně krásný muž, ruku měl položenou na jejím kříži. Oba se spokojeně usmívali, když jim ze zad vyrazila černá křídla porostlá peřím, protrhla látku jejich oblečení, jehož cáry dopadly na kamennou dlažbu a odletěli do temné noci pryč z toho města. Pryč od zmrzlé hospody.

Hra skončila a figurky zůstaly navěky na svých místech. Strážní andělé se je neobtěžovali navštívit a pomoct jim. Vždyť je ochránili, už nikdy neporuší žádné z božích přikázání. Co na tom, že už nikdy nic neudělají, že? Město pomalu zamrzávalo a strážní andělé odcházeli pryč.

V malém domku na předměstí zůstala žena stát napřažená a připravená dát svého dítěti políček, o kus dál, strnuli manželé uprostřed polibku nad prskajícími vajíčky, která se po chvíli připálila a domem se začal linout pach spáleniny. Překupníci drog si vyměnili náklad. Dva z nich zůstali. Potřebovali si vyřídit jeden starý incident. Město zamrzalo celý den, až z něj přesně o další půlnoci vymizel veškerý život. Na policii si náčelník počítal úplatek, propuštěný seděl v nemocnici, kde mu kontrolovali rány a měnili přetržené stehy, v čističce spadl mladý muž přes zábradlí do vody, nikdy ho už nikdo nevyloví, zůstane ve temné a ledové vodě navždy, bude ležet na dně, stejně jako Jack Dawson zůstal ležet v písku Atlantického oceánu.

Mladík s uhry, který se pokoušel něco nacpat do své nespolupracující hlavy ztuhnul s pohledem upřeným do výstřihu jedné z mladých dívek, které se zastavily uprostřed smíchu. Noel utíral svou poslední sklenici a díval se na karbaníky. Učitelka na penzi si utírala nos špinavým kapesníkem, její společník strnul s panákem přiloženým k svraštělým rtům. Dobrák, který předtím zvedl prázdnou láhev rumu sledoval partii šachů a mariáš zároveň, jeho ruce mezitím zůstaly držet kliku dřevěného okna, kterým bylo vidět na ulic plnou lidí, kteří se změnili v sochy.

A andělé dál letěli najít další prohnilé město, aby jej zničili a očistili jej od všech jeho hříchů. Stejně jako teď jim k tomu postačí jen pár podpisů.

♠️♥️♦️♣️