Skrz pero na papír

Budoucnost III

Budoucnost III.

Skupina mladých průzkumníků vstala z umělého spánku. Na levém zápěstí měli hodinky s časem devět hodin, třicet minut a dvanáct sekund. K Vrabci se přitočila Voda a Liška. Všechny tři blondýny se vydaly do učebny geografie na lodi Future III. Všichni studenti byli oblečeni v černých kombinézách pevně obepínajících mladistvá pevná těla.

Vstoupily do učebny a posedaly si do různých dvojic. V učebně už byli skoro všichni účastníci mise. Do místnosti vešel poslední a tudíž třiatřicátý člověk, průměrně vysoká bruneta s jizvou v obočí. Sedla si do první lavice k malému zavalitému chlapci se snědou koží. Před jejich lavici přišla drobná drobňoučká hnědovláska s vysokou blondýnou. Obě vypadaly jako z prvních stránek módních časopisů. „Ahoj Sýkorko!" řekla blondýna.

„Čau Šafránku. Jak je, Mysko?" pozdravila je Sýkorka a roztáhla své nadité rty v úsměvu a odhalila tak kulaté zuby s rovnátky. Naklonila se k Šafránku, zavadíc konečky prstů o její husté špinavě blond vlasy a objala ji. Myska to pobaveně sledovala a po vteřince se k nim přidala. Z vedlejší lavice se zvedla vysoká dívka s dlouhými vlasy. Nadprůměrným kulhavým krokem došla k oknu na levé straně učebny. Z výstřihu vylovila hranaté obroučky, nasadila si je na trošičku větší, ale rovný nos a zahloubaně se zadívala do hlubin temného kosmosu. Potichu, jakoby pro sebe si mumlala. „Ten vesmír není černý, ale sytě modrý, mísí se s fialovou i tyrkysovou. Jako Hvězdná noc." Jen to co to dořekla, ruch ve třídě ztichl. Dívka se dívala skrz skleněný strop do jiných částí vesmíru. „Vítejte pod exoplanetou," šeptla, na rtech se jí rozlil neobvyklý úsměv, ne příliš hezký, jeden by skoro řekl, že se nikdy nesmála. Roztažené rty odhalily poměrně rovné zuby. Nad jejich hlavami plula vesmírem jasně rudá planeta protkaná citrónově žlutými a fialkovými žilami. „Jaké je tam asi počasí?" zašeptal z druhé strany třídy Stehlík s téměř nábožnou úctou, dívka se na něj překvapeně podívala, jakoby si neuvědomovala, že někdo slyší její myšlenky. Upřeně se dívala do jeho uhrovaté tváře rámované kaštanovými vlasy, jakoby někdo zarámoval portrét nařezanými kaštany. „Zajímavá otázka." Všichni krčili rameny. Do místnosti vrazila žena a odbarvenými vlasy. „Sedněte a zavřete klapačky!" štěkla na ně, přestože ve třídě nikdo ani nedutal. „Rozdělíte se do skupin- první teď hned odejde a může se vrhnout na průzkum kultury nižší rasy, která exoplanetu obývá. Druhá a třetí se budou věnovat počasí, fauně i flóře, počkají tu na Talíř, ta vás odvede na vaše stanoviště. Druhá a třetí budou spolupracovat. První skupina, ve složení Myska, Šafránek, Voda, Vrabec, Sýkora, Sokol, Nácíček a Papír, se mnou okamžitě odejde, teď." Všichni jmenovaní se zvedli u lavic a vyrazili za ženou. Dovedla je do malé místnosti s prapodivnými nástroji. „Vítejte v hudebně, tato učebna je vaší základnou. Já jsem Velitelka. Dnes absolvujete sérii přednášek, zítra se vydáme tam nahoru." Rukou ukázala na plechový strop nad nimi. Sedla si vedle nich a pustila video s přednáškou o stavbách. Povětšinou z obyčejného lýka a větví. Nanejvýš z kamenů.

Druhý sen se zde sešla celá skupina v tu samou dobu. S Velitelkou dnes přišli technici z týmu 4.O a 6.S. Ti přinesli speciální kombinézy a masky, aby nižší rasa nové planety nepoznala jejich tváře. Všech osm mladých lidí se převléklo. Do místnosti vešel tmavovlasý mladíček s velmi křivými středními řezáky.

„To je Křivák, přeřadili ho k vám z vedlejší skupiny." Nikdo jeho příchod víc nekomentoval.

Když byli všichni připraveni, u pasu dýky, odvedla Velitelka nyní devíti člennou skupinu do startovního hangáru. Nastoupili do svých modulů. „Připraveni?" ozval se ve sluchátkách Velitelčin hlas. Ukázalo se devět rukou s ukazováky a palci spojenými do kroužku. „Start!" Hukot a shluky jisker rozdivočely místnost. Následoval volný pád a křik. Devět hlasů křičelo, jakoby je někdo rozřezával na ty nejmenší kousky. „Zmlkněte, vy padavky!" Devět hlasů oslabilo své decibely, intenzita hluku šla prudce dolů. Někdo přejel botou s hrubou podrážkou po mříži pod nohama, ozval se chrastivý zvuk, znělo to, jako když auto dostane smyk a podklouznou mu pneumatiky. Deset modulů se zarylo do země. Na sklech dopadly spršky hlíny. Myska vypadla z modulu a zůstala na kolenou, na rudé zemi pokryté černou drtí z vyvřelé ztuhlé magmy klečeli i ostatní. Proti tmavé obloze se rýsovalo devět postav padlých na kolena a jedna jediná stojící.