Skrz pero na papír

Prompt #23 Zakázka

Věnováno blackbeak06 🖤, jsem tu pro tebe 24/7!

Tessa si promnula spánky. Tahle komedie už ji nudila. Všechny závěsy byly zatažené, černá těžká látka spadala až k zemi. Celý den se rozhodovala mezi hedvábnými vzdušnými šaty v barvě mořské pěny a azurové vody a černou sametovou róbou se zlatými výšivkami jen kvůli tomuhle. Ještě že hedvábí nakonec vyhrálo. V místnosti bylo horko k nevydržení. Zpod škrabošky ve stejných barvách, které měly její šaty, jí klouzaly kapičky potu. Opatrně si je setřela. Na pohovkách přistavěných u stěn seděla dobrá polovina návštěvníků tohoto bálu. Téměř všichni byli pod vlivem nejrůznějších opiátů. Kouř ze spalovaných bylin klamal smysly. To Tessa nesměla dopustit. Měla práci, kterou hodlala dokončit. Opatrně se přikradla k třímetrovému oknu z kalného skla. Rukou v bílé téměř průsvitné rukavici odhrnula závěs. Byl horký večer. Pozorovala letní déšť, který venku smáčel květy bílých kopretin, ze kterých si před několika hodinami nechala uplést věnec, který jí teď krášlil dlouhé hnědé vlasy. Její ruku chytila něžná dlaň. Otočila se k jejímu majiteli. Čekala, že to bude žena, kupodivu to byl muž v ptačí masce. Do nevýrazné tváře mu padaly špinavě blond vlasy. Prohlédla si jeho ostře vykrojené úzké rty mírně poprášené zlatým práškem.

Vytrhla se mu a naklonila se k jeho tělu. Položila mu dlaň na hruď. Nebyl nijak příliš osvalený. Věnoval jí vlažný úsměv. Jakoby to měla být nabídka. Ale čeho? Pomalým svůdným způsobem roztáhla rudě namalované rty do širokého úsměvu. Vypjala proti němu hruď, až se její nemalá ňadra dotklyla jeho prsou. Natáhl ruku a prsty prohrábl hedvábí. „Jakpak se jmenuješ, krásný neznámý?" zeptala se ho a ukazováčkem mu přejela po okraji hnědozelené škrabošky. Ačkoliv lhala, muže její slova potěšila. Nebyl ani zdaleka krásný a ani pro ni nebyl cizincem, kterého náhodou potkala na tomto bále. Přesně věděla, koho má před sebou.

"Je to teď důležité?" odpověděl jí. Potlačila nutkání protočit oči. Jak arogantní to byl jedinec. Jeho rty opět křivil ten rádoby přitažlivý a vlažný úsměv, který naznačoval, kdo je pánem situace a kdo se rozhodně nenechá strhnout touhou. Tessu udivovalo, že tomu tak vznešený muž stále věří. Všichni ho nechávali dál tápat v tom bludu.

Stále měla v živé paměti, jak si o něm zjišťovala informace, jak dostala tuhle zakázku.

Běžela uličkou. Právě dokončila jeden úkol, který jí slušně vydělal. Kožený vak, který měla na zádech, tížila nemalá suma zlatých mincí, která jí byla milou odměnou. Černá kápě jí stínila obličej, plášť se jí vinul kolem těla jako nejbližší přítel a milenec a stejně tak i hřál. Jakoby ji nabízel přátelství. Dostala se na hlavní třídu Rôzeraku, královského města. Byť toto místo bylo kolébkou umění, vědy i kultury, po nejrušnější ulici se potulovali převážně zloději, běhny a ti, co využívali jejich služeb.  Pohrdala jimi. Uměla vše co oni a ještě víc a stejně ji nikdo neznal.

Jedna prostitutka se k ní přitočila. Z potrhaného korzetu vytáhla papírek a vtiskla jí ho do ruky, když se k ní naklonila a vlepila jí polibek na rty. Tessa ji rázně odstrčila, přestože ji to běžné polaskání zahřálo v jakési téměř mrtvém kousku jejího srdce. "Vypadáš jako oškubané kuře," zasyčela. Coura si jen prohrávala volný pramen zlatavých vlasů, povyhrnula otrhanou sukni a prohodila: "Pro tebe ze sebe ráda strhám i to zbylé peří." Tessa si pohrdlivě odfrkla a mávla rukou. Rychle zapadla do nejbližší hospody. Tam se uchýlila k pultu a objednala si panáka tvrdého alkoholu. Rozbalila zmuchlaný papírek.