Není to štěstí, okolo čeho se točí celé vaše bytí. Jste jen podřadný hmyz. Není to ani radost, není to smutek.
Je to smrt.
Celý váš život je jen o tom, kdy a jak to skončí. Je to to jediné, k čemu spěje celé vaše bytí. K zániku, ke konci. Celý svůj život pomalu umíráte, až k poslednímu nádechu jen a jen umíráte, vy nežijete. Umíráte.
Já jsem něco víc, jsem bohyně. Vy se modlíte k mému bratru, vašemu stvořiteli. Já bych vás mohla povznést, udělat z vás své děti, ale nestojíte mi za to. Jste jen sobci, kteří si svou zlost a frustraci vylévají na jiných. Hodíte se jen k tomu jedinému, jen ke sledování vaší smrti.
Sledování toho, k čemu jste šli tu dlouhou cestu, celá ta léta, toho, k čemu jste byli stvořeni, k čemu jste spěli celý svůj život. K mé radosti, jste někteří rychlejší, než jiní.
Divím se, že na vás můj bratr plýtval silami, jste jen zvířata. Klidně se k němu dál modlete otčenáš, můžete odříkat klidně i stovky otčenášů a tisíce zdrávasů, ale mě to zbytečné, jen plýtváte dechem. On vám nepomůže, je jen a jen můj.
Jeho život, vaše smrt.
Patří mně.
ČTEŠ
Skrz pero na papír
RandomSbírka povídek, většinou kratších a rádoby děsivých. Nejstarší povídky časem stáhnu, až na vyjímky. Jsou zde i povídky psané pro Psaní pro radost. Cover by @clairet91! Upozornění: může se zde objevit cokoliv. Prozatím dokončeno.
