Prolog

21 3 0
                                    

Běžela bosá stále vpřed. Slzy jí tekly po spáncích. Vlasy měla zalepené poten a krví. Z lesa vyběhla na malou louku. Její tělo bylo unavené, ale cíl jasný. Snažila se dostat ven z uzemí země Větru. Upadla. Chtěla se zvednout, ale nohy jakoby měla gumové. Začala hlasitě vzlykat a bušit pěstmi do země.
Najednou uslyšela dusot koňských kopyt. Snažila se zvednout, ale nešlo to. Zavřela oči a schoulela se do klubíčka.
„Je mrtvá?", zeptal se cizí ženský hlas.
Ne, nebyla, ale moc si to přála.
„Ne, žije. Vypadá že je zraněná.", ozval se chapecký hlas poněkud tiše bez jakékoliv emoce.
„Vezmi ji k sobě."
"Ano.", téměř šeptl mladík a seskočil z koně.
"Jsi v pořádku?, zeptal se a dotkl se jejího ramena. Poprvé v jeho hlase slyšela kor nepatrný náznak soucitu.
„Kdo jsi?" zeptala se a celá se klepala.

Spirit: Legenda o DoragonoviKde žijí příběhy. Začni objevovat