Spirit: Legenda o Doragonovi

3. Kapitola

Jsou rodiče té dívky také mrtví?
Nejspíš.

Zničehonic se chytla za hlavu a svalila se na zem. Chytl jsem ji za ramena a zatřepal s ní.

„Jsi v pořádku?, zvýšil jsem hlas.
„Co je s ní?, přiběhla Yoshiko.
„Omdlela, musíme s ní do vesnice.", zavelel jsem a Yoshiko souhlasila.

Vzal jsem ji do náruče. Byla štíhlá a lehká. Pískl jsem a přiběhla má kobylka Malay.
Byla vysoká a silná, ale mírumilovná. Yoshiko podržela neznámou dívku. A já se vyhoupl do sedla. Vzal jsem ji a přitiskl k hrudníku. Chtěl jsem ji za každou cenu zachránit život. Už jen pro ty oči.
Střihli jsme to rychlým cvalem do vesnice.

Naše vesnice se ukrývala v malém udolí a ze všech stran ji obklopovali vysoké zelené kopce. Z venčí by se tam těžko dostávalo. Do vesnice totiž vedl jen jeden vstup. Skrz malou jeskyni pod největším kopcem.
Když jsem byl malý bál jsem se tam jít. Je černá a dlouhá.
Když jsme se přiblížily k jeskyni zpomalili jsme.
„Já..", promluvila potichu.
„Je ti líp?", zeptal jsem se pohotově.
Otevřela ústa jakoby chtěla něco říct. Celou tu dobu jsem se jí díval do očí.
Potom je ale zavřela a její nevyslovená slova zmizely též.

V jeskyni jsme museli zpomalit do kroku. Kdybych jsem měl dostat cizího koně, nepojdu dál než ke vchodu. Je totiž velice úzká. Malay naštěstí nedělá jediný problém projít jeskyni skrz na skrz.
Po nekonečném kráčení stále vpřed jsem konečně uviděl tenký pruh světla.
Jsme doma. Vůně grilovaného masa a kopřivového čaje mě snad nikdy neomrzí.

U východu seděl Kazui. Měl v puse dlouhé stéblo trávy a kreslil něco do skicáku. Fakt že je hlídač mu nejspíš unikl. Jeho zdobená dýka ležela na malém stolku mezi tužkami jako bezvýznamná věc.
Kazui je skvělý bojovník. Učil mě šermovat mečem a střílet z luku. Taky měl úžasné výtvarné nadání. Jeho skicy vypadaly jednoduše úžasně. Ale lhostejnějšího člověka doopravdy neznám.

„Kazui, neflákej se máme tady problém.", okřikla ho Yoshiko a on vynuceně zvedl hlavu.
„Mladej si našel holku?"
„Buď zticha Kazu, je jí zle.", ozvala se Yoshiko a já ho mrazil pohledem.
„Kdo to je?", zeptal se už více vážně.
„Vysvětlíme později. Musíme jí pomoct.", řekl jsem jen tak do větru a rozcválal se napříč do centra vesnice.

Zastavil jsme se u malé stavby s nízkou střechou porostlou mechem.
„Malay, dolů.", zavelel jsem a kobylka si pomalu lehla do trávy. Na tenhle povel jsem patřičně pyšný.
Zvedl jsem tu dívku do náruče a zaklepal na dvířka domu. Otevřela mi malá hubená žena s rudými šaty. Mezitím Yoshiko sesedla a přiběhla mi k boku.

Podívala se na spící dívku a beze slov nám pokynula ať jdeme dovnitř.

Uvnitř to bylo útulné. Na stěnách visely obrazy a pytlíčky plné bylinek.
Šel jsem za malou ženou. Její jméno bylo Kameko. Ve vesnici jí znají všichni. Je totiž lékařka. Vyléčila neskutečně mnoho zranění a nemocí.
Otevřela dveře do její ordinace a já ji položil na nízké lehátko.

Odhrnula jí vlasy z čela a zeptala se jestli jí nezapálíme v krbu.
Yoshiko se k tomu měla.
„Můžu nějak pomoct?", zeptal jsem se neboť jsem se cítil poněkud trapně stojící tu jako strom.
„Podej mi tamto.", zavelela Kameko a ukázala na polici s větším pytlíkem plným fialových sušených květin.
Podal jsem jí ho a pozorně sledoval spící dívku.

„Drahoušku zajdi pro vodu do studny prosím.", řekla mi žena a podala mi keramický džbán.

Vyběhl jsem na malé náměstí v jehož malebném středu stála studna.
Zběsile jsem vytahoval kbelík plný čisté vody.
Kolik jí asi je?
Jak se jmenuje?
Zůstane tu?
Přemýšlel jsem zatímco jsem běžel zpátky k domečku.
Kameko dala vařit vodu a já byl poněkud nervózní. Vypadala docela klidně a mě se trochu ulevilo, jelikož to nespíš není tak špatné.

Lékařka si namočila kus čisté látky do teplé vody a vyčistila jí škrábance na čele.

Celý ten čas pochodovala z jednoho rohu místnosti do druhého a nic neříkala.
Najednou se ale zastavila a podívala se mi do očí. Mírně se usmála.

„Neboj milý Ryuuko. Bude v pořádku. Zažila nejspíš šok a bolest. Musí se vyspat a nabrat sílu. Bež domů a odpočiň si."
„Děkuji vám Kameko.", složila mírnou poklonu Yoshiko a já pokynul hlavou na souhlas.

Děkuji.