Jsme na tvé straně.",řekla žena a seskočila z koně, „Jsi zraněná? Co tě bolí?", dřepla si vedle ní a pohladila ji po vlasech.
„Myslím že je jediná ze země Větru která utekla." podotkl chlapec.
Dívka si mezitím sedla. Pořád jim ale nedůvěřovala. Už nechtěla věřit nikomu. Ani sobě samé.
„Máš hlad?" , zeptala se žena a vytáhla kus chleba.
Dívka se na něj ani nepodívala. Nechtěla ho. I když měla hlad. Najednou ucítila tupou bolest v hlavě. Všechen stres, únava, bolest a smutek se projevily. Chytla se za hlavu a upadla na zem. Nic víc si nepamatuje. Strašně moc chtěla zemřít.
„Vzbuď se."
„Mami?"
„No tak vzbuď se."
Otevřela jsem oči i když to bolelo. Všechno bolelo. Ale tahle bolest nebyla nic oproti..
„Jak se cítíš?
Přede mnou seděla ta žena která mě našla v lese. Chtěla jsem utéct ale připadala jsem si bezmocná.
„Nemusíš nic říkat.", odpověděla si sama a já si uvědomila že na ni už nějakou chvíly zírám.
„Já.. jsem váš zajatec?", zeptala jsem se poněkud hloupě a hned jsem čekala výsměch.
„Ne, nejsi."
„Kde to jsem?"
„Jsi v zemi Vody."
Skoro jsem se rozplakala. Jsem v bezpečí. Dokázala jsem to. Ale.. jsem jediná, která překročila hranice?
„Jak se jmenuješ?"
Sumiko.. věčné dítě.
„Sumiko."
„Krásné jméno. Ja jsem Yoshiko.“
ČTEŠ
Spirit: Legenda o Doragonovi
FantasyBěžela bosá stále vpřed. Slzy jí tekly po spáncích. Vlasy měla zalepené poten a krví. Z lesa vyběhla na malou louku. Její tělo bylo unavené, ale cíl jasný. Snažila se dostat ven z uzemí země Větru. Upadla. Chtěla se zvednout, ale nohy jakoby měla gu...
