Ryuu:
Dívaly jsme se na sebe, sedící u ohně. Byla už skoro tma a voda už se uklidnila a hladina byla téměř nehybná. Dívala se na mě, s tou otázkou v očích.
,,A myslíš si to o sobě?"
,,Ano. Protože jsem ta co má lidi chránit."
,,Jak to myslíš?"
Polkla a podívala se mi znovu do očí.
,,Jsem Jezdec Větru.", řekla a podívala se na své dlaně.
V tu chvíly mi v hlavě poletovalo asi milion myšlenek. Vzpomínek na maminku. A mě nenapadlo nic jiného. Prostě ten hlas v hlavě mi řekl to udělám.
Objal jsem ji. Upřímně a s lítostí. Chtělo se mi brečet taky.
Tak strašně mi připomínáš maminku, Sumiko.
ČTEŠ
Spirit: Legenda o Doragonovi
FantezieBěžela bosá stále vpřed. Slzy jí tekly po spáncích. Vlasy měla zalepené poten a krví. Z lesa vyběhla na malou louku. Její tělo bylo unavené, ale cíl jasný. Snažila se dostat ven z uzemí země Větru. Upadla. Chtěla se zvednout, ale nohy jakoby měla gu...
