Po dlouhém boji s šněrovacími botami jsem je konečně sundala. Plášť jsem položila na větev jednoho ze stromků. Ryuu čekal až se k nim přidám a zatím čistil kobylce kopyta od bláta. Byl ke mě otočený zády, což mi vyhovovalo. Sundala jsem si košili pod kterou jsem měla něco jako spodní prádlo. Můj hrudník jsem si obmotala dlouhým kusem bavlny. Sundala jsem si kalhoty a položila je do měkké trávy.
Ryuu se stále zabýval čištěním mohutných kopyt a Malay dlouze pila. Využila jsem situace a potichu si vlezla do vody. Byla tak akorát. Ryuu si mě ale stejně všimnul.
Zničehonic mi totiž na rameno přistálo slušné množství vody. Ryuu se smál a já mu to chtěla oplatit.
,,Ryuu!", křikla jsem na něj a máchla zase svou celou pravou rukou proti vodě.
Asi jsem to trochu přehnala, protože jsem Ryuuka zasáhla nejen cákancem vody ale i silným proudem vzduchu přímo do břicha. Spadl nastěstí do trávy.
,,Ryuuko! Jsi v pořádku? Moc se omlouvám!", přiběhla jsem za ním dost vyděšeně.
,,Dobrý.", zvedal se ze země a usmíval se.
,,Jsi silná.", dodal.
Radši bych nebyla.
,,Opravdu ti nic není?"
,,Ne, jsem v pohodě.", řekl a vypadal že se mu nic nestalo.
Vstal a vydal se ke své kobylce. Poplácal ji po krku a šeptl -
"Běž."
Malay se rozcválala podél mělkých břehu a vypadala šťastně. Vyhazovala zadníma a pohazovala hlavou.
,,Tak co, půjdeme taky?", zeptala jsem se a Ryuu přikývl na souhlas.
---
Seděli jsme u malého ohně a zahřívali si ruce. byli jsme už oba oblečení, ale měli jsme stále mokrě vlasy a promrzlé prsty. Ve vodě byla legrace. Malay se pásla opodál a její vlhká srst se leskla od plamenů ohně.
,,Ryuu?", odhodlala jsem se, že mu to řeknu.
Řeknu mu, že jsem Jezdec.
ČTEŠ
Spirit: Legenda o Doragonovi
FantasyBěžela bosá stále vpřed. Slzy jí tekly po spáncích. Vlasy měla zalepené poten a krví. Z lesa vyběhla na malou louku. Její tělo bylo unavené, ale cíl jasný. Snažila se dostat ven z uzemí země Větru. Upadla. Chtěla se zvednout, ale nohy jakoby měla gu...
