Vypadalo to, jako kdyby hořela obloha. Jako kdyby nemohla dýchat a zoufale, zděšeně lapala po dechu. Z některých mračen šel dým. Jiná se dusila pod náporem mlhy. Zdálo se, že se nebe skládá do rozházené mozaiky a pokouší se dostat ke světlu.
Vycítila jsem, že se blíží bouře. Něco zlého, co otřese mým světem a pokusí se ho rozlámat na kousky. To zlo se přímo váže naprosto ke všemu a zároveň k ničemu. Nikdy mu neunikneme, pokud se přiblíží dost blízko.
Vyhýbat se mu je zbytečné, stejně nás najde, ať se skrčíme za jakýmkoli stromem, ať se ukryjeme v sebevětší jeskyni pod zemí. Ale přesto můžeme udělat jednu věc. Můžeme se obrnit a čekat na útok. Jakýkoli útok, který přijde. Čekat útok a dopředu zvažovat, jak se budeme bránit, aby se to zlo nedostalo dost blízko až k nám.
Musíme to udělat. Nesmí se z nás stát lovná zvěř.
Možná nebudeme nikdy lovcem, ale rozhodně se nestaneme jejich potravou.
- t.g.
ČTEŠ
ALBATROSŮV PÁD
De TodoOdlišnost. Osamělost. Láska. Přátelství. Hloubka člověka. Pravda. Svoboda. Dívka, která vypráví tento příběh, je spoustou věcí. Držitelkou nespočtu tajemství, toužebnou cestovatelkou milující moře, čaj a knihy, nebo také nadějnou osobou, která se v...
